
Volně přístupný systém pův. kaolinových dolů s nádhernými chodbami. V některých místech je trošku více vlhko. Vlakem se vydejte do Českých Budějovic pak trolejbusem na konečnou na Borek a pak hledejte v lesíku směrem na Hosín.
V pískovci jsou vyvinuty horizonty železitých konkrecí nyzývaných „hosínské koule“. Bylo použito dobývací metody „chodbicování“, jíž vznikla pravoúhlá soustava chodeb. Příčný profil chodeb vysokých až 6m je precizně modelován včetně obloukovitého vykroužení na stropech. Z mantanistického hlediska jde o dílo v rámci České republiky ojedinělé. Lokalita je také významným zimovištěm netopýrů. Přírodní památka je chráněna dle zákona č. 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vtup na vlastní nebezpečí..
Surovinu bude těžit v blízkém Hosíně, kde jsou již od nepaměti šachtičky s několika rozrážkami, odkud okolní obyvatelé brali materiál na domácí keramiku. Firma Hardtmuth v Hosíně těží hrubozrnný kaolinitický nebo kaolinit-illitický pískovec až jemnozrnný slepenec klikovského souvrství senonského stáří. Plavením získaný kaolin je bílý, žáruvzdorný, ale díky křemennému siltu málo vazký (V. Cílek, 1988). Zpočátku je využíván výhradně na jemnou a hrubší keramiku, jako jsou malířské misky, tyglíky a dlaždice. Při rozširování výroby o barevné křídy a pastelky se ho firma snaží využívat, ale díky primitivnímu způsobu plavení je pro tužkárenství nevhodný. Ve tvrdém konkurenčním boji nemohla nízká kvalita výrobků z hosínského kaolínu obstát hlavně pro nažloutlou barvu po výpalu a nedostačující mechanické vlastnosti. Před rokem 1898 proto přechází firma na sedlecký kaolin a na výrobu tužek. V Hosíně po ní zůstává obdivuhodné důlní dílo. Krátce, v letech 1904-1906, používala kaolin z hosínských pískovců firma Jarolím na výrobu umělého mramoru pro kavárnické stolky. Haldy písků, vzniklých jako odpad při plavení kaolinu a skladovaných bez užitku, použil v roce 1918 pan Mika z Nemanic k výrobě cementového zboží, hlavně tašek. Po zpracování vhodných zásob pan Mika odchází a ložisko je definitivně opuštěné, ale zdaleka ne zapomenuté. V jedné z chodeb vzniká protiletecký kryt, je vypracován projekt exkluzivní restaurace se skleněnou stěnou, umožňující pohled do monumentálních chodeb dolu (lidový vypravěč J.Brožek, ústní sdělení), v šedesátých letech se zkoumá možnost obnovení těžby. Ale ani kryt, restaurace či široce rozevřená těžní jáma nepřekračují prahy projekčních kanceláří..