stará radnice/muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu

1735 s příjmením Rosenauer. Od 13 let pracoval v bažantnici na nedalekém Červeném Dvoře (viz heslo). Projevil přitom mimořádné nadání pro lesnickou práci všeho druhu, včetně vyměřování. Služebnímu postupu však bránil jeho původ, a to až do vydání listiny Marie Teresie 20. 11. 1758. Hned následujícího roku nastoupil jako adjunkt schwarzenberského lesního úřadu v Českém Krumlově. Zaměstnavatel mu hradil studia na vídeňské inženýrské akademii, která ukončil roku 1770, čtyři roky poté se stal přísežným zemským zeměměřičem. Rok 1774 je v Rosenauerově životě důležitý i z jiného důvodu: tehdy předložil knížeti Josefu I. Adamu ze Schwarzenbergu projekt na stavbu kanálu, kterým by bylo možno plavit dřevo ze šumavských lesů do Dunaje. Záměr schválil až Jan ze Schwarzenbergu roku 1779, stavba první části díla, známého dnes jako Schwarzenberský kanál, proběhla v letech 1789–93. Dalším Rosenauerovým návrhem byl kanál, který by obešel nesplavný úsek Vltavy u Čertovy stěny. Projekt, schválený roku 1785, se však neuskutečnil. Posledním velkým dílem Josefa Rosenauera v Čechách byl Vchynicko-tetovský kanál, který umožnil splavování dříví z Modravska do Otavy (viz heslo). Josef Rosenauer zemřel 10. 3. 1804 na následky neúspěšné operace močových cest. Kromě jeho dvou velkých vodních děl ho připomíná pamětní deska a museum ve Chvalšinách, planetka 85389, kterou po něm pojmenovali kleťští astronomové a dub letní u Velkých Hydčic, nesoucí rovněž jeho jméno..