Kuglvajt

Po Jetřichově smrti (1367) se hrad stal královským majetkem a příčinou rozepří mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. V době spiknutí české šlechty proti králi Václavovi vojsko Jindřicha z Rožmberka r. 1395 hrad dobylo a rozbořilo. Hradní zříceninu s okolím daroval pak král po ukončení sporů (1405) Jindřichovi z Rožmberka, který je připojil k svému hradu Dívčímu Kameni. Z hradu se zachovaly jen malé zbytky zdiva a příkop vylámaný ve skále.

Když český král Přemysl Otakar II. založil zlatokorunský klášter, obdaroval jej pozemky směřujícími severozápadně od Zlaté Koruny, tedy ke Kuklovu. Hranice obou klášterních panství nebyly zřejmě přesně vytyčeny, a tak se stalo, že Zlatokorunští zakládali své vesnice na pozemcích, patřících Vyšehradským. Došlo ke střetnutím zájmů, opati obou klášterů vytáhli dokonce proti sobě vojensky. Zlatokorunští ustoupili a Vyšehradští k upevnění hraniční zóny vystavěli hrad Kuklov. Spor se dostal až k papeži, který rozhodl ve prospěch zlatokorunského kláštera – a tak vyšehradský musel ustoupit a opustit i hrad Kuklov..

K těmto zříceninám přiléhá chudobná vesnička, tak bídná, že nemůže rušiti dojem, jaký zříceniny na příchozího činí. Vše spustlé a cha trné jen příroda dává tomu rámec věčně živý. Ještě jednoho soudruha má zde sbořený chrám - zříceniny hradu. Naproti zdem kostelním, přes silnici ke Chlu mečku vedoucí, v lese na skále dokonává již po ně kolik století starý hrad ten, jenž tak sešel, že sotva ještě v něm zbytky hradu poznáš; a stane se snad po nemnoha letech, že starožitník přijda se podívat na hradiště, nenalezne tu nic, kromě skály houštím porostlé a příkopu v ní vytesaného. O počátcích hradu Kuglvaidu není skorem nic známo. Jméno jeho původní, dané mu od Němcův okolních, bylo Guglwaid, t. j. lesnatá homole. Na malém zbožičku mezi Korunským a Krumlovským zbožím založen hrad Kuglvaid podlé domnění našeho Jetřichem biskupem Mindenským, jenž se odtud také "z Kuglvaidu" psal. muž tento rovně způsobilý jako diplomat, vojvoda i finančník, vtrhl roku 1375 z rozkázání císařova do Bavor, doby města Kouby a poplenil okolní krajinu. Když vrátil se, vedrali se Bavoři do Falce české, neméně nelítostně vše okolo Flosu a Vejdy hubíce. Proto biskup Jetřich sebrav více lidu po druhé vtrhl do Bavor a válku vítězně dokončil. Domníváme se, že biskup z Kuglvaidu pole sbíral, neb Parkštein, Orlík a Haunšten obdržel později. Po smrti Jetřichově spadla všechna jeho zboží na krále, a Kuglvaid stal se tudíž zbožím královským. Roku 1378 dne 27. dubna nazývá se král Vácslav patronem kostela zdejšího. Za téhož krále byl purkrabí na Kuglvaidě Vácslav Ťavák ze Švamberka, osedlý v kraji Plzeňském u Plzně a Rokycan. Měl nějako rozepři s arcibiskupem Janem z Jenšteina, jemž učinil zájem dobytka na zboží jeho Rokycanském a dobytek na Kuglvaid zahnal. Arcibiskup vedl stížnosť u krále samého, který vyslovil politování své, pravě, že se to nestalo s jeho vědomím. Když však král nepílil dosti, aby se stalo, co bylo za právo, pozbyl arcibiskup trpělivosti a vypravil branný lid k oplacení své škody. Z toho se král rozhněval, dal stíhati lid arcibiskupův a učinil mu mnohé škody. Mnohem více protimyslným než arcibiskupovi, byl Kuglvaid Jindřichovi z Rožemberka, a užil týž první příležitosti, když jej mohl opa novati. Bylť se Jindřich s markrabí Joštem a některými pány českými zapsal v jednotu, jak říkali, pro obecné dobré, ale vlastně proto, aby kažký ukojil žádosti své po důstojnostech. K půtkám větším neměl Jindřich příčiny po celý rok, a když bratr králův, Jan Zhořelský v červenci roku 1394 do jižních Čech vtrhl, měl dosti starostí, aby se na svých statcích ubránil. Ale r. 1395 obnovena jest jednota zase, a poněvadž se král pánům ve všem, zač žádali, podvoliti nechtěl, začala válka mezi ním a jednotou panskou. Jindřich vytrhl dne 3. srpna do pole, maje pomocné vojsko od knížat Rakouských, a rozbil stany své proti královým na poli u Budějovic. Potom vybral město Vodňany a konečně také ztekl a zkazil hrad Kuglvaid; ještě později položil se u Sušice. Příštího roku pod volil se král k žádostem panstva a učinil s nimi mír, který těžce nesl. A poněvadž obě strany upřímně nesmýšlely, přišlo brzo zase k novým ústrkům. Teprve když přestaly nechuti v rodině královské a jednotníci již podpory od údův rodu panovnického nedocházeli, musili se ponenáhlu též spokojiti. Tu zanechal i Jindřich všech záští a podvolil se ve při své s králem rozsudku kancléře králova, Vácslava patriarchy Antiochenského. Tento vypověděl roku 1405 dne 24. června, aby všecky války a nevole z obou stran minuly, vězňové pro puštěni byli, hrad Kuglvaid aby postoupen byl Jindřichovi, a okolní královská města aby se k Jin dřichovi spravedlivě zachovala. Téhož dne spe četěn list, jímž vyznává král Vácslav, že panu Jin dřichovi "za věrné jeho služby" daruje hrad zbo řený Kuglvaid se vším příslušenstvím malé zboží hradu Kuglvaidu připojeno potom k panství Menšteinskému. Čeněk z Vartemberka, jsa poruč níkem syna Jindřichova, učinil r. 1414 dne 31. pro since smlouvu s lidmi z obojí Smědče a Dobruše; ti totiž za to, že mohli pásti na těch dědinách, ježto slušely ke Kuglvaidu, konali pánům Krumlovským roboty a mohli se z toho vysouti, jakmile přestali na dědinách Kuglvaidských pásti. Po dlouhá léta byl Kuglvaid opuštěn a lidé tu nebydleli; pouze o jitrech Kuglvaidských vě děli úředníci páně a okolní obyvatelé. I kostel sv. Ondřeje byl spustl. Roku 1495 dovolili Petr a Ol dřich bratří z Rožemberka zákonníkům řádu sv. Fran tiška de Paula, aby se mohli \\"na poušti v lesích nad Kuglvaidem\\" usaditi; i darovali jim dne 5. dubna místo dotčené k založení klášterce a kostel někdy farní, od 100 let již pustý i s podacím též dědinu mezi pramenem jistým a cestou veřejnou, dali jim povolení, aby dřeva ke stavení i k pálení v lesích panství porážeti a sekati mohli, a konečně zapo věděli každému, aby se u poustevníků v dálce 100 prutův usadil. Roku 1530 dne 31. ledna koupili \\"Bernart korrektor i konvent sv. Ondřeje na Ku gelweytě řádu svat. Františka de Paula\\" rybník Soudný u vsi Ličova. V 16. věku byl na Kugl vaidě dvůr i pivovár. Ve válkách švédských zbořen jest klášter, byv snad již před tím od svých obyvatelův opuštěn; ze zřícenin rozváženy potom tesné kameny na všecky strany a stavěni z kamene toho také nynější statkové ve vsi. Dvůr prodán r. 1725 dvěma sedlákům. Z těch dob, když bylo ještě panské hospodářství na Kuglvaidě, zachoval se nám následující list tklivý, uložený v archivu Krumlovském:

Uroz. p. p. zřiezeným radám na Krumlově, panuom ke mně laskavě přieznivým JJ. Mem. Službu svú vzkazuji etc. V outerý minulý JM. pán ráčil jest příjezdem svým na Kuklvejtě býti a mně jest ráčil přístně poručiti, abych Annu kuchařku hned tý hodiny od sebe odbyl a jestliže toho neučiním, že pro mne i pro ni ráčí kata odeslati. A ty řeči často od JMti. k sobě sem slyšeti musil, což sem na JMti. ani od žádného dobrého slyšeti musil. To mám za mú věrnú službu a práci, pán Buoh rač má pomsta býti. I maje tak tuhé přikázání k sobě od JMti., dnes se s Kuklvejtu s Annú i s těmi malými dítkami, kteréž s ní mám, do města Budějovic stěhuji i stím, což tu mého na Kuklvejtě bylo. Prosil sem JMti., poněvadž jinač býti nemuože, aby V. Mem. od JMti. bylo oznámeno, kuchařkú aneb dobrú hospodyní Kuklvejt i písařem opatřiti, toho nevím jestli od JMti. VVMem. oznámeno; jestli pak není, sám VVMem. připomínám a prosím, že se o to postarati ráčíte, neb já dítek opustiti nikoli nemohu. Však jest VVMem. v dobré paměti, že sem za propuštění od několika let, ještě neznaje Anny, žádal. By dítek nebylo,věděl bych, na čem svuoj rozum postaviti, ale poněvadž sem se již toho dopustil, již tu starosť musím trpěti. Však já nejsem první toho hřiechu ani poslední. Jakž jest pak koli, za to VV. Mti. pokorné prosím, že mně k JMti. omluviti ráčíte, já JMti. pánu svú česť i hrdlem slibuji, pořádný počet jako jeden z chudých učiniti. A prosím, že s tím se vším meškati neráčíte. Ač bych se byl z J. Mti. hněvu někde na panství odstěhoval, jest mi přikázáno od JMti., abych panství prázen byl. Račte toho povážiti, kdy sem toho na JMti, zasloužil! Bylo by mnoho psáti. Prosím, že v tom ve všem mi radni a pomocni, dobří moji přáteli býti ráčíte. Pán Buoh VV. Mem. na místě meym věčná odplata býti ráčí. S tím VV. Mem. všecko dobré vinšuji. Datum na Kuklvejtě, v středu před sv. Petrem a Pavlem apoštoly páně a. d. 1553. Jan písař, vždy Vašich Mtí..