
Osada Suchá, součást obce Břehov, se nachází v okrese České Budějovice. Nachází se zhruba 1,2 km od obce na rozcestí na obec Pištín. Kdysi to býval samostatný šlechtický statek s tvrzí, který se v 1. polovině 14. století vyvinul z dřívějšího manského dvora. Kromě pozůstatků tvrze se zde nachází bývalý panský dvůr ze 17. století, který nynější podobu získal až v r. 1742 za Schwarzenbergů. Kromě vlastních barokních budov dvora je zajímavou památkou také pomníček pozemkové reformy z r. 1924, stojící u cesty na západní straně.
Na hrázi rybníka při panském dvoře stojí dva památné exempláře dubu letního.
Nachází se zde rybníček o půdorysu písmene "L", jehož obě ramena vymezují svými vnitřními břehy jakýsi pravoúhlý poloostrov. Snadno si lze představit, že tato situace může být zbytkem pravidelného čtverhranného tvrziště, obklopeného vodním příkopem. Tvrz by tak stála na zhruba čtvercovém ostrůvku o rozměrech 25 x 25 m a ze všech stran by ji chránil příkop široký 15-25 m, napouštěný vodou z výše položeného rybníka na jižní straně dvora. Do r. 2009 byl povrch zbrázděn terénními nerovnostmi, které později zanikly. Povrchovými sběry byly nalezeny četné keramické zlomky středověkého stáří. Rozhodnout, zda jde skutečně o zbytek tvrze Suché, by mohl pouze archeologický výzkum. Celkový charakter, odpovídající rozměry i nálezy keramiky však činí tuto možnost vysoce pravděpodobnou..
Roku 1332 král Jan Lucemburský postoupil Suchou dvěma královským sokolníkům, z nichž jeden založil zdejší vladycký rod; roku 1333 se zde připomíná Jan ze Suché. Vladykové ze Suché se zde připomínají až do 2. poloviny 15. století. Od r. 1482 do začátku dalšího století drželi statek budějovičtí měšťané Robmhápové, kteří začali používat ke svému jménu přídomek "ze Suché". Následně patřila Suchá Kunášům z Machovic, Šicům z Drahenic, Chrtům ze Rtína a od r. 1634 Baltazaru Marradasovi. Za něj proběhla obnova zničeného dvora z předchozí války, ale nynější podobu získal až za majetku knížat ze Schwarzenberga při barokní přestavbě v r. 1742..