Kratochvíle

První písemné zmínky o předchůdci dnešní Kratochvíle - tvrzi a hospodářském dvoře Leptáči pocházejí z roku 1401, kdy byl majitelem tohoto zboží netolický občan Mikuláš Kugl. Netolicko tehdy patřilo do správy zlatokorunského kláštera. V roce 1569 obdržel rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan za věrné služby tvrz Leptáč s hospodářským dvorem, dal tvrz přestavět a vymalovat ji loveckými výjevy. To se tak zalíbilo Vilémovi z Rožmberka, že nabídl Krčínovi výměnou za Leptáč městečko Sedlčany. Po znovunabytí Leptáče dal Vilém tvrz rozšířit a zřídil v blízkosti tvrze velkou oboru na králíky. Přestavbou Leptáče pověřil Vilém již osvědčeného rožmberského stavitele Baltazara Maggi z Arogna. Současně však připravoval výstavbu nového, velkoryse pojatého letohrádku, kde chtěl využít renesanční manýristické cítění italského stavitele. Roku 1581 požádal Vilém z Rožmberka císaře Rudolfa II., aby přestavěné tvrzi dal nové jméno Kratochvíle. Následujícího roku bylo na staveniště sváženo velké množství stavebního materiálu a konala se na místě samém porada obou rožmberských bratří Viléma a Petra Voka o konečném vzhledu letohrádku. V květnu 1583 dal příkaz Jan Netolický z Turova, správce netolického panství, k založení základů pro vilu. Protože bahnitá půda neskýtala základům pevnou oporu, byly použity olšové a dubové piloty, vbíjené do mokré půdy. O dalším postupu stavebních prací se bohužel nezachovaly podrobnější zprávy. Díky Březanovi však víme, že Baltazar Maggi střídavě dohlížel na stavbu Kratochvíle i přestavbu sídelního zámku Petra Voka v Bechyni. Stavba vily rychle pokračovala. Z Březanových záznamů známe tesaře, který na Kratochvíli budoval krov. Byl jím mistr Mertl, který se osvědčil při budování krumlovské a bechyňské zámecké věže. Roku 1585 byl založen v rohu ohradní zdi kostelík, zasvěcený Panně Marii, následujícího roku pak byl dokončen vodní příkop kolem vily. Roku 1589 vysvětil papežský nuncius a přítel Viléma z Rožmberka Antonius Puteus právě dokončený kostelík Panny Marie. Současně se pracovalo na výzdobě vily. Malířskou výzdobou byl pověřen Georg Widman z Braunschweigu, který se osvědčil při výzdobě zámku v Telči. Widman se svými třemi pomocníky pracoval v letech 1589 a 1590 na výmalbě obou podlaží vily a z jeho dílny pravděpodobně pochází i nástropní malba v kostelíku. Při výběru loveckých námětů vycházel Vilém z Rožmberka z grafických předloh ve své době velmi oblíbených knih Thierbuch a Jagdbuch, vzniklých výtvarnou spoluprací malíře Johanna Bocksbergera ml. a rytce Jobsta Ammana. Widman využil předloh pro komponování figurálních výjevů, jeho vlastním výtvarným přínosem je krajinářské pozadí loveckých výjevů. Od roku 1588 působil na Kratochvíli štukatér (a Maggiho krajan) Antonio Melana. Pro štukovou výzdobu vybral stavebník jako předlohu Římské dějiny Tita Livia, které vyšly v Německu v roce 1568 a jejichž obrazový doprovod rovněž vytvořili Bocksberger ml. a Amman. Melana sám římskou historii neznal, protože výjevy libovolně pomíchal, mistrně však zvládl kompozici postav a věnoval pozornost detailům, takže jeho postavy jsou živější než původní grafické předlohy. Roku 1592 Vilém z Rožmberka zemřel a českokrumlovské panství, jehož součástí byla i Kratochvíle, zdědil poslední vladař domu Rožmberského Petr Vok. Ten dal příkaz dokončit zahradu mezi vilou a tvrzí Leptáč. Za jeho vlády byly v oboře chováni hřebci, ale také velbloudi. Stavební práce na Kratochvíli pokračovaly až do roku 1595, kdy byla stavba letohrádku ukončena položením prejzových stříšek na ohradní zdi. V letech 1592 až 1600 se stavební práce přesunuly na nedaleký Petrův dvůr, hospodářské zázemí Kratochvíle. Odtud byl také veden vodovod s pitnou vodou do zámecké kuchyně. Obrovské zadlužení rožmberského majetku se snažil Petr Vok řešit prodejem okrajových částí panství. Věřitelé však vyvíjeli na vladaře tak velký tlak, že se Petr Vok rozhodl k prodeji českokrumlovského panství císaři. Rudolf II. podepsal kupní smlouvu v říjnu 1601 , čímž přešla do majetku koruny i Kratochvíle. Při vpádu vojsk pasovského arcibiskupa Leopolda byla Kratochvíle vyloupena a značně poškozena, zvěř v oboře byla zcela vybita. Na Kratochvíli byly prováděny jen nejnutnější opravy. Roku 1622 obdržel českokrumlovské panství spolu s Kratochvílí štýrský šlechtic Jan Oldřich z Eggenbergu jako náhradu za finanční podporu, poskytnutou císaři . Kratochvíle tak získala nové panstvo, které čas od času na letohrádku pobývalo. V roce 1719 přešla Kratochvíle spolu s krumlovským panstvím do rukou nových majitelů - Schwarzenbergů. Za knížete Josefa Adama v letech 1762 - 1764 byla snesena původní renesanční střecha a vybudována dnešní dvojitá mansardová, přičemž vzala za své lunetová římsa i půvabné "vlaské" komíny. Při přestavbě byly též vybourány podkrovní pokojíky, určené Vilémem z Rožmberka za obydlí fraucimoru. V průběhu 19. století se několikrát na klenbách vily i kostelíka projevily statické poruchy a musely se zajišťovat klenby. Každý z těchto zásahů zhoršil již tak žalostný stav výzdoby letohrádku. Ve vile byly zřízeny úřednické byty, čímž byl dán popud k zabílení maleb a otlučení některých partií štukové výzdoby. Roku 1844 byl zrušen byt v horních prostorách vily a následujícího roku zřídil Jan Adolf II. v přízemí ústav pro sirotky schwarzenberských úředníků. Pro potřeby ústavu byla zřízena v sousedství vstupního sálu pec na chleba. V bývalé tabulnici v přízemí vlevo pak byl zřízen archiv netolického a prachatického panství. Po první světové válce započali majitelé s restaurováním maleb, veškerá činnost na Kratochvíli však ustala po pozemkové reformě.