
O vsi i o tvrzi víme až z 16. století, kdy je tvrz založená snad ve 14. století uváděna již jako pustá. Lichoběžníkové tvrziště bylo od východu a západu chráněno hlubokými příkopy, od severu a jihu zase rybníky.
Tehdy byl jejím majitelem Jan Bořita z Martinic. Zakladatel vsi ani stavebník tvrze nejsou známi; prameny mlčí i o jejich dějinách. Víme pouze to, že tvrz stávala na ostrohu jižně od vsi, který dnes obtékají dva potůčky, jež kdysi napájeli rybníky, což nasvědčuje tomu, že šlo o vodní tvrz. Na konci 19. století tu byly ještě zbytky hrází, příkopů i hradeb z jejího někdejšího opevnění. Podle pomístních názvů Starý hrad větší a Starý hrad menší víme, že tvrz sestávala ze dvou částí, z nichž jedna stála výše a druhá níže, že obě byly opevněné společnými hradbami, vodním příkopem a valy. Dnes je tvrziště zarostlé stromy a keři a jen stopy valů prozrazují, že tady kdysi stávalo zemanské sídlo – snad rodu z Hradečna..
stol. byla po přechodném zpustnutí znovu obnovena. Nejstarším známým majitelem tvrze byl r. 1416 vladyka Hanuš z Neprobylic, dále se Hradečno zmiňuje v odkazu Hynka Bořity z Martinic r. 1523. R. 1542 v majetku Jana Bořity z Martinic se již tvrz uvádí jako pustá. Tvrz chránil vodní příkop napájený ze šesti rybníků. Důmyslný a pracný obranný systém s řadou hrází, který byl jistě značně nákladný, vede k zamyšlení, zda šlo skutečně jen o běžné zemanské sídlo. Nabízí se domněnka, že tvrz mohla sloužit jako vedlejší bezpečné sídlo pánů z blízkého Smečna. Této domněnce napomáhá i údajná existence mnoha podzemních chodeb, které měly z tvrze vést až na Smečno.