hamr č. VII

Pozůstatky někdejšího hamru č. VII, nazývaného na počest bývalého olomouckého arcibiskupa Colloredo-Waldsee jako hamr Anton Theodor. Hamr přestal na počátku 20. století pomalu plnit svou funkci, po 1. světové válce byl jeho provoz ukončen a v roce 1921 byly většina areálu hamru a hlavní hamerní budovy zbořeny a přeměněny na soukromé obytné a provozní objekty. Někdejší hlavní budova měla půdorys protáhlého obdélníku o rozměrech cca 30 x 12 m. Byla přízemní s masivním zdivem, smíšeným z cihel a kamene, beze stropu, takže pracovní prostor byl otevřen až do podkroví. Drobná okna a vstup byly orientovány na západní fasádě otočené k ulici. Celou délku východní fasády zabíral nízký dřevěný přístavek s pultovou střechou, který svou hmotou kryl před nepřízní počasí vantroky a dřevěná vodní kola nad náhonem. Hamr kryla nevysoká stanová střecha, jejíž část hřebene obsahoval větrací nástavbu a uprostřed vysoký cihlový komín. K severní straně hamru přiléhal zděný přístavek zázemí hamerních zaměstnanců. V roce 1921 byly zbořeny dvě třetiny tohoto objektu včetně komínu, vodní technologie vantroků, kol a všeho technologického zařízení. Zachována zůstala jen nejsevernější část s nízkým přístavkem, která byla později upravena pro obytné účely a dnes slouží jako rodinný dům č. p. 396 v Lubenské ulici. Druhou zachovalou částí nikoliv samotného hamru, ale hamerního areálu, je rodinný dům č. p. 17, který původně sloužil jako obytný dům a kancelář hamerního mistra. Posledním objektem upomínajícím na bývalý hamr je samozřejmě tekoucí vodní náhon ve východním těsném sousedství areálu