Z větší části zaniklý objekt železného vodního hamru č. VII na okraji hist. jádra Frýdlantu n. O. Založen spolu s železárnami po pol. 17. století, po r. 1828 přestavěn. Po 1. sv. válce zastaven a r. 1921 z velké části zbořen. Pozůstatky slouží jako rodinný dům, stejně tak býv. dům hamerního mistra.
Pozůstatky někdejšího hamru č. VII, nazývaného na počest bývalého olomouckého arcibiskupa Colloredo-Waldsee jako hamr Anton Theodor. Hamr přestal na počátku 20. století pomalu plnit svou funkci, po 1. světové válce byl jeho provoz ukončen a v roce 1921 byly většina areálu hamru a hlavní hamerní budovy zbořeny a přeměněny na soukromé obytné a provozní objekty. Někdejší hlavní budova měla půdorys protáhlého obdélníku o rozměrech cca 30 x 12 m. Byla přízemní s masivním zdivem, smíšeným z cihel a kamene, beze stropu, takže pracovní prostor byl otevřen až do podkroví. Drobná okna a vstup byly orientovány na západní fasádě otočené k ulici. Celou délku východní fasády zabíral nízký dřevěný přístavek s pultovou střechou, který svou hmotou kryl před nepřízní počasí vantroky a dřevěná vodní kola nad náhonem. Hamr kryla nevysoká stanová střecha, jejíž část hřebene obsahoval větrací nástavbu a uprostřed vysoký cihlový komín. K severní straně hamru přiléhal zděný přístavek zázemí hamerních zaměstnanců. V roce 1921 byly zbořeny dvě třetiny tohoto objektu včetně komínu, vodní technologie vantroků, kol a všeho technologického zařízení. Zachována zůstala jen nejsevernější část s nízkým přístavkem, která byla později upravena pro obytné účely a dnes slouží jako rodinný dům č. p. 396 v Lubenské ulici. Druhou zachovalou částí nikoliv samotného hamru, ale hamerního areálu, je rodinný dům č. p. 17, který původně sloužil jako obytný dům a kancelář hamerního mistra. Posledním objektem upomínajícím na bývalý hamr je samozřejmě tekoucí vodní náhon ve východním těsném sousedství areálu
Jan P. Štěpánek, 22.10. 2017
Historie nových hamrů - tzv. fryšhamrů - ve Frýdlantě (dnes Frýdlantě nad Ostravicí) vzešla ze skutečnosti, že v roce 1826 nebyla prodloužena knížetem dosavadní nájemní smlouva arcibiskupských železáren ve Frýdlantě rodině Homoláčů. Olomoucké arcibiskupství, majitel železáren, se rozhodlo na základě dosavadních špatných výsledků rodiny Homoláčů a naopak na základě příznivého posudku dalšího rozvoje podniku od profesora vídeňské techniky Frant. Xavera Riepla, že převezme provoz zpět do své režie. Náročným úkolem zpět převzetí provozu a jeho následné obnovy a rekonstrukce byl na Rieplovo doporučení pověřen schopný František Kleinpeter. Z jeho iniciativy byly právě po roce 1828 vystavěny nové kamenné železárenské hamry a zmodernizovány existující starší, které doplnily starší provoz hutí. Celkem tak k frýdlantským železárnám příslušelo 7 vodních hamrů - 3 ve vsi Ostravice, 1 na Nové Dědině u Frýdlantu a 3 v samotném Frýdlantě. Za…
číst dále
Jan P. Štěpánek, 6.8. 2017
P. Sysalová: Historie železáren ve Frýdantu n. O., 2008, 350 let železáren ve Frýdlantě n. O., 1968
Zachycení situace bývalého hamru č. VII na podkladě současné katastrální mapy
© Jan P. Štěpánek 10/2017
