židovský hřbitov

Vymínil si však, že kromě něj a jeho potomků se jiní Židé nesmí ve Frýdku usídlit ani obchodovat. Jelikož v té době měli Židé oficiálně zákaz pobytu ve Slezsku, odvolával se při svém povolení na císařské privilegium Josefa I. pro rodinu Munků. Teprve v roce 1713 vydal císař Karel VI. tzv. toleranční edikt, který umožňoval Židům pobývat ve Slezsku, ovšem pod podmínkou, že budou platit zvláštní daň. Počet židovských obyvatel v habsburské monarchii stanovil tzv. numerus c1ausus, kterým bylo určeno jaké množství rodin smí žít v jednotlivých oblastech. Pokud bylo v rodině více synů, právo založit si vlastní rodinu měl jen nejstarší z nich, ostatní museli čekat a doufat, že se pro ně nějaké "číslo" uvolní. To se mohlo stát jedině úmrtím muže, jehož manželství bylo bezdětné anebo měl jen dcery, a ve zcela zvláštních a ojedinělých případech. Ve Slezsku mělo v roce 1752 povolený pobyt 119 rodin. Určité změny v postavení Židů přineslo reformní úsilí Josefa II. Byla např. zrušena povinnost nosit na oděvu zvláštní označení, Židé mohli navštěvovat všechny typy domácích škol a získávat akademické tituly, najímat si panské grunty a obdělávat půdu, provozovat obchodní činnost, zakládat směnámy a velkoobchody a provozovat všechny živnosti s výjimkou nájmu šenkoven, desátků a mlýnů. Důležité také bylo, že se zvětšila možnost založit vlastní rodinu, protože mimořádné povolení ke sňatku mohli dostat i Židé, kteří se zavázali k doživotní službě ve vojsku, provozovali řemeslo nebo obdělávali půdu. Postupná liberalizace ze strany státu ve vztahu k Židům tak znamenala nárůst jejich počtu, přesto však přelom nastal až v důsledku reforem po roce 1848. Tehdy byla definitivně zrušena segregace v ghetech a numerus c1ausus, Židé získali svobodu pohybu a usídlení, otevřel se jim přístup do veřejných úřadů. V důsledku toho začali hromadně opouštět svá tradiční sídla a usazovali se ve větších městech a rozvíjejících se průmyslových a obchodních centrech. Mezi taková místa patřil i Frýdek, a tak se množství zde usazených Židů začalo postupně zvětšovat, takže např. v roce 1880 tvořili skoro 4% z celkového počtu 5912 obyvatel města. Věnovali se především podnikání v textilním průmyslu (Munk, Landsberger, Neumann), ale vynikli i jako drobní obchodníci a živnostníci. Velmi důležitou složkou života židovské komunity bylo vždy náboženství, a tak v roce 1863 došlo k založení Židovského náboženského spolku pro Frýdek, Místek a Koloredov se sídlem ve Frýdku. Zdejší Židé však nadále podléhali správě židovské kultovní obce v Těšíně, museli sem odvádět tzv. židovskou daň, ze které byla vydržována např. synagoga, škola, rabín a učitelé, jejich povinností bylo navštěvovat zdejší bohoslužby, výuku náboženství, vyřizovat zde různé administrativní úkoly. Tato situace byla nakonec vyřešena rakouskou vládou vydáním nového zákona z roku 1890 o úpravě organizace židovských náboženských obcí v rakouském Slezsku. Došlo k vytvoření deseti nových náboženských obcí, mezi nimi byla i Židovská náboženská obec Frýdek-Místek pro soudní okresy Frýdek a Místek. Ve svém důsledku to znamenalo především definitivní osamostatnění se od závislosti na rabinátu v Těšíně. Mezi hlavní úkoly náboženské komunity patřila péče o náboženskou výuku židovskémládeže, společné vykonávání bohoslužeb a výstavba synagogy. Ve Frýdku byla synagoga postavena v roce 1865. Stála na dnešní Revoluční třídě v místech naproti baziliky Navštívení Panny Marie. K jejímu vypálení došlo v noci z 13. na 14. června 1939, zbylé ruiny byly definitivně odstraněny o rok později. Společný hřbitov byl založen v roce 1882 ve Frýdku, do té doby byli zemřelí pochováváni na hřbitově v Těšíně. Hřbitov jako celek se dochoval do dnešní doby bez vážnější devastace, ovšem mnohé náhrobky nesou stopy poškození. V bývalé smuteční síni s klasicistními architektonickými prvky mají v současnosti svoji modlitebnu Adventisté sedmého dne..