Celkový pohled na horu Landek (v popředí řeka Odra)
© Miroslav BITTER 04/2007
Hrad Landek, respektive hrad na stejnojmenném vrcholu, je pro návštěvníka nejsnáze přístupný po značených turistických trasách. Buď po zelené od mostu přes Odru v Koblově, nebo opět po zelé od křižovatky v Petřkovicích, kudy se odbočuje do zdejšího slavného Hornického muzea. Samostatná stezka vede na Landek i z Hornického muzea. Cesta na Landek vede příjemným lesem s množstvím již nefunkčních důlních jam. Samotný hrad neleží přímo na vrchulu Landeka, ale na o něco málo nižším opyši, na hraně prudkého skalnatého srázu k soutoku řeky Ostravice s Odrou. Přístup do hradu je chráněn dvojicí mohutných příkopů, které přeťaly přístupovou, mírně stoupající šíji. Mezi příkopy se nachází těleso mohutného vysokého valu. Jádro hradu, které je přibližně oválného až takřka kruhového tvaru, je dodnes oproti přístupové straně a příkopům chráněno valem na hraně plata. Jakékoliv viditelné pozůstatky by neznalý návštěvník na ploše hradu hledal marně. Kromě mnoha… číst dále
Dějiny Koblova jsou od počátku úzce spjaty s dějinami hradu Landeku. Ten byl založen v místě osídleném již od pravěku pravděpodobně za vlády Přemysla Otakara II. po roce 1253 jako ochrana do té doby málo opevněné hranice s opolským knížectvím, přes které se roku 1241 převalil nájezd Tatarů. Většina historiků se domnívá, že Landek vznikl právě po tomto hrozivém tatarském nájezdu, kterým utrpělo Opavsko a současně i kraj Hlučínský. Po vypuzení Tatarů ukázalo se nutné opevnit zemi, a tím zamezit podobným nájezdům, jaký například učinila spojená vojska opolského, krakovského a haličského knížete právě v roce 1253. Počalo se tudíž se stavbou pevných hradů na těžko přístupných místech a hlavně na zemských hranicích. V té době byl též vystavěn hrad Landek. První zmínka o něm je však až z roku 1297. Až do roku 1327 byla Ostrava součástí polského státu, jehož státní hranice se sousední Moravou tvořila řeka Ostravice. Tyto hranice… číst dále
Bylo to na Velký pátek. Venku bylo ještě chladno a z blízkého kostela se ozýval zpěv pašijových písní. Chudá žena z nedalekého domku, s dítětem na ruce, pásla na svahu Kandelu krávu. Když tak zamyšleně přemýšlela o své bídě a choulila své dítě stále více k sobě, aby mu ani trošičku zima nebyla, zaslechla za svými zády podivný hluk. Otočila se a zpozorovala, jak se skála v Kandelu otevírá. Překvapeně se zastavila a zírala očima doširoka rozevřenýma před sebe. Před jejími užaslými zraky se otevírala brána do podzemí. Přikročila k ní a spatřila chodbu osvětlenou leskem zlata, stříbra a drahokamů. Zvědavě sestoupila po mramorových schodech a dostala se do velké, pohádkově vyzdobené místnosti naplněné šperky, drahokamy a zlatem. Všude kolem sebe viděla zkamenělé postavy rytířů, pravděpodobně hlídačů těchto pokladů. Užasle stála a dítě stále tiskla ke své hrudi. Z dálky najednou uslyšela hlas: „Nestůj… číst dále
|
Přihlášení |
