Lubno

Vesnice Lubno, na jejímž katastru se hrádek nachází, se rozkládá na úpatí Beskyd, 10 km jižním směrem od Frýdku a jen 2 km severovýchodně od Frýdlantu nad Ostravicí, na pravém – slezském břehu řeky Ostravice. Na jejím jihovýchodním okraji katastru, nad pravým břehem řeky Ostravice, jen co by kamenem dohodil do Frýdlantu se nalézá trať s názvem „Zámčiska“. Právě zde, na nevysoké zalesněné terase pravého břehu řeky Ostravice (vzdálen 50–70 metrů), v nadmořské výšce cca 340 m se lokalita bývalého hrádku nalézá. Od paty hradního vrchu dnes vede lávka pro pěší do Frýdlantu, odkud je taky na lokalitu nejlepší přístup. Přejde se přes tzv. „houpací lavku“, zahne doleva a po deseti metrech doprava na cestu, která hradní vršek obtáčí a vede dále směrem k letišti.

Samotné místo hrádku je tvořeno kopcovitým výběžkem z vysokého a členitého břehu říční terasy řeky Ostravice. S říční zvýšenou terasou je DSO spojena úzkou šíjí, která od zvýšeného čela hrádku mírně stoupá a napojuje se na ni. Jádro DSO je ze tří stran (západní, severní a jižní) obtékáno potokem, místními pojmenovaném Hrotek, někdy též nazývaným Lubenec. K tomuto potoku spadají prudce svahy hrádku. Ze strany západní a jihozápadní byla lokalita chráněna prudkými svahy k řece Ostravici. Bohužel právě tato strana je také nejvíce poškozena mohutnou erozí. Je možné říci, že takřka 1/3 až ½ plochy jádra je sesutá touto erozí a podobně je až z ½ erozí upadlé předhradí. Kopec hrádku ze tří stran obíhá lesní komunikace z Frýdlantu k letišti. Ta jde od vyústění lávky pro pěší kolem západní, severní a východní strany kopce, směřuje a stoupá po západní straně jádra i předhradí směrem k jihu, kde se zařezává do říční terasy, vystoupá na její hranu a pokračuje k letišti. Jádro hrádku zaujalo nejvyšší místo kopce.

Opevnění má stávající maximální rozměry 28 x 19 metrů s tím, že celá severozápadní a částečně i jihozápadní strana je silně poškozena onou erozivní činností řeky. Lze se proto domnívat, že původní tvar jádra byl oválný, s useknutým čelem v jehož jihovýchodním nároží z půdorysu vystupuje určitý baštovitý výběžek. Jádro je zcela ploché, bez jakýchkoliv terénních náznaků sníženin budov. Celá severovýchodní dlouhá strana jádra je rovná a na konci se teprve zaobluje. Jaká byla situace na západě, jihozápadě a částečně i na čele hrádku na jihu nevíme. Erozí upadlý terén nám rekonstrukci znemožňuje. Je možné pouze odhadovat symetrický baštovitý výběžek na druhé straně čela jádra. Na šíjové, jižní až jihovýchodní straně navazuje na jádro snížené předhradí bez známky oddělujícího příkopu. Předhradí je podlouhlé a kopíruje hřeben spojovací šíje. Na jeho konci, takřka v místech, kde šíje přechází do říční terasy, se předhradí zužuje a končí malým kopcovitým reliktem. Zde je možno snad předpokládat nějakou strážní stavbu dohlížející na čelo celého areálu a na vstupní bránu do přihrádku pod touto stavbou.

Přístup byl možný pouze z jihozápadní strany po úzké šíji, která snad kopírovala současnou cestu právě se zářezem do říční terasy. Nepokračovala však po obvodě hradního kopce dolů k řece, ale po vstupu do přihrádku po severovýchodní straně předhradí se stáčela na západ a sníženinou uprostřed předhradí do něj patrně vstupovala. Vstup do jádra patrně zprostředkovávala mostová rampa, překonávající převýšení mezi předhradím a jádrem. Ostatní strany spadají příkře ke korytu řeky i Lubeneckého potoka.

Účel hrádku byl patrně čistě strážní a ochranný. Byl postaven na slezské straně řeky na strmém svahu nad ní, naproti moravskému městečku Frýdlant a jeho vzdálenější tvrzí. Patrně mohl chránit i nějaký brod přes Ostravici. Samotná konstrukce hrádku mohla vykazovat maximálně kamenné základy staveb a ohradních zdí. Většinový podíl na jeho konstrukcích mělo dřevo, což mělo za následek, že se nedochovaly žádné terénní relikty po stavbách. Hlavním objektem DSO byla zřejmě strážní věž na kamenném základě.

Místo hrádku je po celý rok volně přístupné a jeho okolí není nějak extrémně zarostlé.