Milotička

Z bývalé gotické tvrze, která byla postavena patrně již koncem 13. století a v roce 1573 dokonce přestavěna v renesančním slohu tak, že začala být nazývána zámkem, se do současnoti zachovalo jen velmi smutné torzo. Ve 2. polovině 20. století tvrz za vydatné pomoci Státního statku zchátrala a změnila se jen v čnící holé obvodové zdivo. Dnes by již nikdo neřekl, že tvrz byla do 50. let 20. století zastřešená a obyvatelná. Ještě během 70. a 80. let 20. století byly organizovány dobrovolné akce, které měly za úkol budovu alespoň vyčištit od náletové vegetace, a připravit jí na zahájení větších oprav. Smutnou tečkou ale za touto snahou bylo zřícení vnější východní fasády tvrze do bývalého vodního příckopu. Od té doby se tvrz mění čím dál rychleji ve zříceninu. Současná podoba tvrze je velmi trystní. Pokud návštěvník nenavštíví tvrz v časných jarních měsících, či na podzim, přivítá jej tvrz velmi hustou a takřka nepropustnou bujnou vegetací, která jakoukoliv prohlídku, či focení tvrze zcela znemožní. Naopak, pokud prohlídku uskutečníte ve vhodném období, je na co se těšit. Kromě zřícené vyýchodní fasády, jsou zbořené i takřka všechny vnitřní příčky tvrze. Pomalu se začíná bortit zdivo i nádvorních fasád tvrze. Na stěnách tvrze jde znatelně vidět množství stavebních úprav, zazděných okenních otvorů a nově budovaných oken, mnoho druhotně i originálně uložených kamenných ostění, a mnoho další architektonických zajímavostí. Dobře patrná je i kamenná polozasypaná studna v jv. nároží nádvoří, dnes hloubky asi jen 4 m. Jedinými obyvateli ruiny tvrze je rodina čápů sídlící na vysokém komíně tvrze. Co bude s tvrzí dál? V různém regionálním tisku již vyšlo mnoho článků, kde zastupitelé i soukromí podnikatelé deklarovali, že velkopolomská tvrz je skvost, že jí za žádnou cenu nenechají zchátrat a padnout, že už mají vypracované projekty na její záchranu. Kdo však tvrz poslední dobou navštívil, vidí, že se neděje zcela nic. Bujná vegetace čím dál více pokrývá pozůstatky tvrze, a ta se čím dál více bortí a rozpadá. Snad se najdne někdo, kdo této stále ještě kulturní památce vdechne nový život..

1573. Kolem roku 1800 přeměněna na sýpku. Tvrz byla obývána až do II. sv. války..

Na statku se pracovalo a uvnitř byly krásné klenuté stropy. Nahoře nad bytem byly obrovské prostory, kde se skladovala úroda. Obilí se vozilo i do sousední sýpky. Během druhé světové války zde hospodařil německý správce a po válce byl statek vrácen Kubíčkovi. Ještě po osvobození nechal Kubíček silně zchátralý objekt překrýt novou střechou. V roce 1948 komunisté majetek znárodnili a přešel do socialistického vlastnictví Státního statku Hlučín. Do tvrze se přestěhovalo několik romských rodin. Když neměli čím topit, použili ověřenou metodu, jak topivo získat. Postupně začali rozebírat dřevěné trámy krovu, až se zřítila polovina střechy. A netrvalo dlouho a spadl i ten zbytek. Od té doby vodní tvrz, postavená snad již koncem 13. století, v 16. století přestavěná na renezanční zámek a poté používána jako sýpka, chátrá. Většina sklepů je zatopena vodou, část klenutých stropů se propadla a obvodové zdivo na východě již neexistuje. Dva zachovalé cihlové komíny poskytují útočiště jedině čápům. V roce 1980 se snažil bývalou tvrz zachránit pan Kadula. Spolu s panem Plavcem organizovali brigády známé pod názvem hnutí Brontosaurus. Po celý rok příjížděli do Velké Polomi studenti z celého Československa a dva roky vyváželi z objektu suť. V roce 1982 byla celá vstupní stěna dorovnána do jedné úrovně a zpevněna věncem. Planovalo se tvrz zastřešit. Došly však peníze a tehdejší vedení národního výboru práce zastavilo. Nyní se vlastníkem stala ostravská soukromá společnost, která chce okolní pozemky využít k výstavbě rodiných domků a bývalý statek se sýpkou a tvrzí proměnit v nové centrum obce..

Většina vnitřních stěn objektu přimykajících k nádvoří tvoří zdi přes 1 m silné. Na všech čtyřech vnějších rozích objektu se dochovaly masivní kamenné opěrné pilíře s půdorysným základem cca 1,6 x 2,9 m a výšce cca 6,5 m. Pátý dochovaný pilíř se nachází na severní straně vnější zdi a byl zřejmě zbudován později. Převážná většina celého objektu vyjma nádvoří je podsklepena. Kamenné sklepy mají z části dochovanou valenou klenbu. Vstup do objektu byl zabezpečen z jihovýchodní strany přes dochovanou vstupní bránu o šířce 2,5 m a současné výšce cca taktéž 2,5 m, v horní části uzavřenou plochým obloukem. Přístup do nádvoří pak procházel chodbou v palácové části o přibližně stejných rozměrech. Dnes můžeme konstatovat, že náznaky postupné přestavby objektu následovaly nejméně ve třech časových etapách a většina původního kamenného zdiva byla postupně vyměňována za zdivo cihlové..

Při rozdílech Opavska držel Jindřich Hrabyni, Čavisov, Dobroslavice a Smolkov. Protože uvedené vesnice leží vesměs v okolí Velké Polomi, šlo pravděpodobně o tuto lokalitu a záznam nasvědčuje tomu, že velkopolomský statek byl asi rozdělen mezi dva držitele. Později ovšem byl opět scelen v rukou pánů z Velké Polomi. V pramenech se uvádějí potomci Jindřicha st. – Jindřich a Aleš, k roku 1440 pak pravděpodobně jeho další dva synové Tas a Záviš. Ač je Jindřich na díle Polomi krátkou dobu v letech 1409 – 1413 uváděn Ondřej z Tvorkova, od Jindřicha z Bítova koupil statek opět rod Donátů a jeho příslušníci pak připojili název statku ke svému jménu. Název „Velká“ se objevuje od roku 1416 a sloužil k odlišení od nepříliš vzdálené vsi Pusté Polomi. Roku 1416 se připomínají v pramenech Adam a Hanuš Donátové z Velké Polomi, kteří se zde uvádějí společně ještě roku 1418. Hanuš Donát měl tři syny, kteří všichni sídlili na zdejší tvrzi v letech 1418 – 1434. Stálý přídomek rodu Donát se objevuje poprvé 22. ledna 1422 u Hanuše Donáta. Půhonné knihy, dochované v opavském knížectví od roku 1413 a zemské desky, dochované od roku 1431, nám podávají řadu zajímavých zpráv o pánech Donátech z Velké Polomi a statcích, náležejících k panství velkopolomské tvrze. Jan Donát se ke konci husitských válek usmířil s knížetem Přemkem Opavským a 3. září 1432 se připomíná jeho jako služebník a dvořan. Jan se svou manželkou Manou (Marií) z Pavlovic po sobě zanechali tři syny a dvě dcery, kteří všichni zůstali ve Slezsku. Potomci těchto Donátů přesídlili později na Moravu i do Čech. Mikulášův bratr Petr zůstal jako spolumajitel na velkopolomské tvrzi. 14. dubna 1437 získali Petr se svým bratrem Janem na Moravě poblíž Lipníka biskupská léna Moštěnici a Štolbach, dosadili však na ně své zástupce a sídlili nadále na Velké Polomi. Svědčí o tom jejich četné dodnes dochované listiny. Petr Donát byl ve službách knížete Václava v Opavě a jeho časté spory o právo nad obcí Polankou dokazují, že nebyl zrovna v přátelském poměru s vdovou po svém zemřelém bratrovi Janovi, paní Marií z Pavlovic. Nezdá se, že by byl Petr Donát ženatý, a byl-li, nezanechal po sobě potomky, jinak by 16. 7. 1451 nesjednával se syny svého bratra Mikuláše, s Petrem a Mikulášem, smlouvu o spolumajetnosti a oni pak také své podíly – Velkou Polom a Krásné Pole po něm dědili. Petr Donát zemřel zřejmě brzy po roce 1460, neboť časté dřívější zmínky o něm po tomto roce ustály. V pozdější době je Jan Donát, z Velké Polomi, bratr Petra, ve službách knížete Ratibořského a také dobrým přítelem knížete opavského Viléma, který mu dne 25. září 1447 prodal nejen Krásné Pole, ale navíc mu ještě na věčné časy propůjčil patronát nad velkopolomským kostelem. Také Petr, syn Mikulášův, záhy zemřel a statky zdědili jeho bratři Mikuláš, řečený Prase a Žibřid (Siegfried). Byla zde ovšem i jejich sestra Markéta, manželka neznámého pána z Hustopeč, která si rovněž dělala nároky na Velkou Polom a Krásné Pole. Došlo kvůli tomu ke sporům a když Markéta kolem roku 1464 zemřela, zdědili tyto nároky její synové Beneš a Mikuláš z Hustopeč. Beneš z Hustopeč, zvaný Milotický (dle Milotic nad Bečvou), se rozhodl prosadit své nároky s pomocí pěstního práva. Shromáždil své ozbrojence a pana Zbyňka z Heraltic a někdy ke konci roku 1464 s nimi oblehl velkopolomskou tvrz. Ta se nájezdu ubránila. Z této doby pochází i první zmínka o tvrzi ve Velké Polomi. V letech 1434 – 1440 drží již majetek Arnošt, Ondřej, Zbyněk a Jan z Tvorkova. Roku 1447 zapsal kníže Vilém statek Velkou Polom panoši Janu Donátovi, který se psal „z Velké Polomě“ a stal se zakladatelem rozvětveného rodu s tímto predikátem.Roku 1486 Donátové své velkopolomské panství prodávají. Starobylý rod Donátů z Velké Polomi žije v současné době v zahraničí. Samotná tvrz (Milotička) je zde písemně doložena v zemských deskách opavských k 14. prosinci 1486, kdy Jindřich Donát z Velké Polomi prodal statek bratřím Osinským z Žitné. Polomská tvrz se prý v té době nazývala „Milotička“, toto jméno však upadlo brzy v zapomenutí. Zdá se, že tvrz byla přestavěna v 15. století jako nedílná součást poplužního dvora, o němž se dochovaly zprávy z druhé poloviny 14. a první poloviny 15. století. Petr Osinský z Žitné vložil 16. června1492 statek Janovi z Ochab a na Hukovicích, jeho manželce Hedvice z Bítova a jejich synu Jindřichovi z Ochab. Přízvisko Hukovský získal Jindřich z Ochab dle statku Hukovice na Novojičínsku. Jindřich z Ochab zemřel roku 1530 a zanechal Velkou Polom své dceři Kateřině, která se provdala roku 1530 za Mikuláše Pražmu z Bílkova. Tak se na Velkou Polom dostal rod, který zde měl vládnout půldruhého století. Za jejich synů došlo k přestavbě velkopolomské tvrze v renesančním slohu tak, že byla pak na přechodu mezi tvrzí a zámkem (v některých pramenech se hovoří o zámku). Literatura uvádí jako datum této přestavby rok 1573. Pozemková kniha obce Velká Polom, zřízená v roce 1812 za hraběte Františka Josefa Wilczka, uvádí, že starý zámek /tvrz/ byl zbudován v roce 1573.Víme však, že přestavba pokračovala i v dalších letech až do konce 16. století. Jejím výsledkem bylo snížení budovy tvrze o jedno patro – měla pak výšku asi 10 m – a její zastřešení, jakož i zpevnění rohů budovy nárožními pilíři. Okna budovy podle zachovaných zbytků výzdoby měla rámování z omítky. Vnitřní vybavení tvrze odpovídalo standartu tehdejších renesančních sídel a objekt poskytoval svým majitelům poměrně pohodlné bydlení při zachování některých dosavadních obranných prvků

Jan ml. Pražma z Bílkova zemřel roku 1610. Roku 1676 velkopolomská tvrz vyhořela a byla znovu důkladně opravena. Dne 4. května 1680 byla uzavřena v Bravanticích smlouva o prodeji panství Jiřímu Štěpánovi z Vrbna. Jiří Štěpán z Vrbna na velkopolomské tvrzi nesídlil, jeho oblíbeným sídlem byl zámek ve Velkých Heralticích. Tvrz proto zůstala pouze sídlem vrchnostenského purkrabího. Rod Pražmů z Bílkova vlastnil Velkou Polom plných 138 let. O pozůstalost se rozpoutal mezi jeho příbuznými tvrdý boj. Velkou Polom po hraběti Štěpánu Jiří Bruntálském z Vrbna získal jeho syn Ferdinand Oktavián hrabě Bruntálský z Vrbna, který je zde v letech 1682 - 1685. Protože spory trvaly dále a nový majitel nebyl schopen uhradit všechny převzaté a dosud nesplacené dluhy, prodal v Opavě 19. února 1685 velkopolomské panství velehradskému cisterciáckému klášteru. Klášter Velkou Polom připojil ke svému bolatickému statku a vzniklý majetkový komplex spravoval prostřednictvím svého administrátora. Pro bohatý klášter však byla správa odlehlého a oproti jiným majetkům méně výnosného panství dosti obtížná, naproti tomu se našel vážný zájemce o toto panství v jeho samotném sousedství. Byl to svobodný pán Jindřich Vilém Vlček z Dobré Zemice. Klášter proto již 22. června 1702 prodal celý statek Jindřichovi Vilémovi svob. pánu Vlčkovi (později Wilczkovi) z Dobré Zemice, který ji spojil se svým klímkovickým panstvím. V knížectví opavském a těšínském získal postupně kromě Klimkovic statky Porubu, Polanku, Heřmanice, Vrbici, Hrušov a Slezskou Ostravu a od roku 1702 i Velkou Polom. Ani on však na tvrzi ve Velké Polomi nesídlil. Jeho oblíbenými sídly byly zámek v Klimkovicích, hrad Kreuzenstein a místa, kde působil jako vojenský velitel. Zemřel 19. března 1739 ve Vratislavi. Není bez zajímavosti, že Vlčkové a Donátové byli stejného původu. Oba rody měly také ve svém znaku kozly. Vlčové z Dobré Zemice pocházeli ze vsi Dobrá u Frýdku, později se poněmčili a uváděli se jako Wilczkové von Gutenland. Po Vilémově smrti roku 1739 získává panství Josef Maria Leopold Adam Vlček z Dobré Zemice (n.1700 + 1777) a po něm František Josef Vlček (n. 1748 + 1834). Od roku 1834 je zde Stanislav František Vlček až do své smrti roku 1847. V letech 1847 – 1922 patří statek Janu Nep. Maria Vlčkovi z dobré Zemice (n. 1837 + 1922) a po tomto přechází celý majetek na jeho syna Jana Maria Josefa Antonína Vlčka (n. 1861 + 1929). Tvrz ve Velké Polomi zůstala však po celou dobu držby Vlčky (Wilczky) jen jako sídlo vrchnostenských úředníků a díky tomu nebyla přestavována a upravována v tehdy moderním barokním slohu. Roku 1805, když bylo velkopolomské panství zcela spojeno s okolními panstvími Poruba a Klimkovice v jeden správní celek, přestala být tvrz dokonce i sídlem správy panství a byla dána za obydlí polesnému Karlu Stullovi a sloužila i jako sýpka. V majetku hrabat Wilczků zůstala tvrz až do roku 1924 a nadále sloužila jako sýpka a obydlí dvorské čeledi. Roku 1924 v rámci první pozemkové reformy koupil zbytkový statek velkostatkář Antonín Kubíček. Tvrz byla stále památkově udržována a přečkala bez pohromy i období druhé světové války. Po osvobození nechal Kubíček na silně zchátralý objekt zhotovit novou střešní krytinu. Po vyvlastnění půdy roku 1948 a přechodu ke kolektivizaci venkova dochází ke změně majitele a vytváří se zde státní statek, za jehož neblahého působení se střecha zámku postupně propadla i s novou krytinou. Nový majitel se o objekt nestaral, obyvatelé, kteří v něm ještě v 50. letech žili, jej postupně devastovali a nakonec v 60. letech 20. století tvrz zpustla. Po jistou dobu se dokonce uvažovalo o její demolici. Teprve roku 1969 se o památný objekt bývalé tvrze začali zajímat pracovník KSSPPOP v Ostravě ing. Arch. Leopold Plavec a tehdejší ředitel okresního archivu v Opavě PhDr Václav Štěpán. Společně tvrz navštívili a fotograficky zdokumentovali. Přes jejich snahu o záchranu památky však politická situace po roce 1968 způsobila, že k ničemu nedošlo a tvrz chátrala dále. Ing. Arch. Plavec a ing. Kadula z Velké Polomi organizovali během 70. a 80. let 20. století rozsáhlé brigády v rámci hnutí Brontosaurus, při nichž byl upravován terén kolem tvrze a v ní samotné a připravovaly se podklady pro zahájení větších oprav objektu. Nebylo však možno zabránit sesuvu jedné z obvodových stěn tvrze, pravděpodobně v důsledku podmáčení základů vodou z vodního příkopu kolem tvrze. Po pádu této stěny se objekt proměnil ve zříceninu. Po roce 1989 získali tvrz v rámci restituce dědici p. Antonína Kubíčka, ale jelikož ji nebyli schopni sami obnovit, prošel objekt dalšími majetkovými změnami. V současnosti je vlastníkem objektu tvrze firma Trade Hammer s.r.o., která vlastní i blízké pozemky na nichž plánuje výstavbu rodinných domů na klíč. Firma má v plánu prý tvrz opravit a vytvořit z ní důstojné centrum obce.