Pržensko-bašťanský plavební kanál

dřevařské příkopy. Ta pokračovala podél vyvýšeného slezského břehu podél východního katastru Pržna severním směrem k Bašce. Místo hlavních hrablí spolu s počátečním stavidlem regulujícím přívod vody do kanálu se nedochovaly. Zaniklo patrně při výstavbě silnice z Pržna do Lubna a při regulaci řeky Ostravice. Vlastní kanál se v terénu rýsuje až za touto cestou. Zpočátku je suchý, po pár desítkách metrů je v něm i stojatá voda. Ve střední části Pržna tvoří kanál hranici pozemků rodinných domků a je zregulovaný, ať již dřevěnými pražci, či kamennými stěnami. Přibližně od výrobního areálu v jižní části Pržna je voda v kanálu tekoucí. Kanál pokračuje v severní části Pržna za objektem kravína, vine se přes tzv. Malou Bašku a podtéká cestu do Janovic. Nedaleko soutoku s potokem Bystrý na tzv. Malé Bašce bylo zřízeno 8 vodních kanálů – komor, kdy každý z nich byl na vstupu opatřen vlastním stavidlem. Jednotlivé kanály byly kolem 5m široké a cca 30 m dlouhé. Po zaplněné každého kanálu se dřevo vytahovalo na břeh a mezi kanály skládalo a uskladňovalo. V terénu lze dodnes nalézt toto místo na uskladňování dřeva i s kanály. Jedná se o prostor v klínu mezi plavebním kanálem a Bystrým potokem. Nelze rozeznat 8 kanálů, ale spíše jen několik delších terénních nerovností (rýh) a snad jeden dobře zachovalý kanál se stojatou vodou. V další etapě se dřevo dle potřeby opětovně naházelo do kanálu, který se napojoval na potok Bystrý. Ten byl níže po proudu (o cca 500 m) přehrazen příčnými hrablemi (tzv. Janowitzer Rochen), které směrovaly plavené dřevo do další části kanálu, jenž odváděl dříví až k železárnám v Bašce. Janovické hrable se nezachovaly. Jejich místo lze předpokládat těsně nad vodním stupněm opravdu asi 500m od soutoku s potokem Bystrý. V terénu se dnes rýsuje asi 50 m dlouhý úsek bývalého kanálu v podobě široké a mělké rýhy bez vtoku. V další části směrem k Bašce je kanál zasypán a neznatelný. Později byl takřka již v Bašce zřízen na místě bývalého kanálu drobný chovný rybník (dnes dochován těsně při tvrzišti v Bašce). Kanál dále směřoval po východním části intravilánu Bašky k severovýchodu, k železárnám. Přes jižní střední část Bašky je kanál silně zregulován a tvoří spíše odvodnění rodinných domků a ulic v této části obce. Přibližně v místě, kudy vede silnice z centra Bašky k přehradě a do Skalice, začínalo takzvané bašťanské skladiště (shromaždiště) dřeva a uhlisko (trať Uhliska) – tzv. Baschakauer Holzplatz. Zde se nacházelo stavidlo, které dělilo hlavní kanál na několik vedlejších. Při něm se nacházela tzv. Wächte Baude, objekt pro obsluhu stavidla. Další tři stavidla se nacházely výše po proudu. Prvním bylo možno odvádět vodu také do krátkého spojovacího kanálu, který ústil do Bystrého potoka (dodnes zachován a prochází pod cestou nedaleko před současnou cihelnou, někdejšími železárnami). Druhé uzavíralo přívod vody do dvou kanálů na uhlisku – z levého pokračovala voda na tzv. prostřední a dále na dolní hamr. Třetí stavidlo, nejvíce vpravo, pouštělo vodu do tří kanálů ve východní části uhliska. Odtud také plynula voda i na dolní hamr. Na shromaždišti sloužícím zároveň jako uhlisko se dříví z kanálů vytahovalo na břeh, loupalo a skládalo. V prostoru mezi kanály se nacházelo celkem 19 milířů, ve kterých se pálilo dřevěné uhlí pro provoz železáren. Plavební kanály na bývalém bašťanském shromaždišti a uhlisku jsou dnes z velké části zasypány a zaniklé nebo zatrubněné. V jižní části mezi ulicí od obecního hostince k přehradě a k ní rovnoběžnou od cihelny k přehradě je uhlisko a jeho kanály zaniklé zcela. Nachází se zde souvislá výstavba rodinných domků. Protéká tudy jen zregulovaný odvodňovací kanál (torzo plavebního) a od něj se odpojuje v pravém úhlu bývalý spojovací kanál do Bystrého potoka. Za nově zřízenou hospodou U studny se nachází prostor severní poloviny uhliska. Ten je nezastavěný a nacházejí se zde spíše zatravněné plochy luk a zahrádek nedalekých domků. V terénu se zde rýsují dva hlavní bývalé kanály a snad i terénní náznak některých z ostatních kanálů. Pozůstatek někdejšího kanálu v hodně skromné podobě směřuje k nádraží, kde zatrubněný podtéká silnici do Starého Města a opět na povrch vytéká až za cestou u objektu bývalého hamru (dnes soukromý rodinný domek). Dále pokračuje pod železniční tratí a přes olšinu se blíží k soutoku s řekou Ostravicí.

Po polovině 19. století (patrně 1858) byla tato struha zmodernizována, aby usnadnila dopravu dříví pro železárny. Železniční vlečka do Bašťanských železáren byla vybudována až v roce 1872. Od té doby se význam splávky postupně snižoval. Ředitelství arcivévodské komory přestalo někdy mezi roky 1880 až 1889 plavit dříví po řece Ostravici a hodlalo vodní stav a jímku v Pržně zrušit. Úprav na pržeňském splavu se ujal těšínský stavitel Albín prokop v roce 1887. Důvodem bylo odstranění stávající úpravy toku Ostravice z roku 1858 a jeho neblahé účinky. Úpravy byly dokončeny v roce 1893..