plavební kanál Dobrá – Staré Město – Frýdek

V současnosti by se toto počáteční místo náhonu se šikmým dřevěným splavem napříč řekou, který vháněl vodu ke stavidlům kanálu, mělo nacházet někde v úrovni areálu VÚHŽ, tzv. výzkumáku v Dobré. Bohužel, situace je zde velmi nepřehledná a nic nenasvědčuje existenci důmyslného systému splavu a stavidel. Úsek řeky v tomto místě je součástí asi 2 km dlouhé přírodní památky Profil Morávky a situace je zde oproti 130 let starému zobrazení v mapě výrazně pozměněná a nepřehledná. Řeka Morávka v těchto místech nebyla nikdy zregulována, byl respektován její přirozený tok, dravost a síla. Morávka proto často měnila svůj tok a koryto. Vznikalo nové řečiště a jeho okolí je dnes zvrásněno systémem mnoha starých kotyr a slepých ramen. Je proto velmi těžké rozhodnout, která brázda je původním korytem či ramenem Morávky, a která naopak pozůstatkem starého plavebního náhonu. Nejvýraznější pravidelný útvar připomínající starý náhon se nachází ale až za již neexistujícím teoretickým místem počátku náhonu (KM 2,5) v kilometru 2,5 až 2,8. Tento asi 300 m dlouhý přímý úsek lichoběžníkového průřezu je doposud zavodněn. Jedná se však pouze o dešťovou a průsakovou vodu. Kanál nemá přítok ani odtok. Regionální historik a badatel mgr. J. Polášek předpokládá počátek náhonu až na KM 3,4 až 3,5. Zde měl být vystavěn mohutný dřevěný splav šikmo přes řeku v trati Kamenec, který naháněl vodu na stavidla náhonu. Splav měl být zničen povodní v r. 1931. Pozůstatkem tohoto splavu snad je výrazný říční pozvolný stupeň v úrovni restaurace Cyklobar. Reálné podmínky pro počátek náhonu zde byly, bohužel, zobrazení v mapách tomuto teoreticky odporuje. V dalším úseku lze bývalý kanál, respektive jeho krátkou mlýnskou odbočku, vidět v prostoru tzv. Podvolenského mlýnu a pily (mlýn Na Podvolání) za frýdeckým hřbitovem, jehož vodní kola poháněl. Trasa kanálu dále kopíruje areál zahradních osad a vyúsťuje do nového kanálu zregulovaného koryta potoka Vlčok, který asi o sto metrů níže vtéká do řeky Morávky. Původně zde však Vlčok neústil a kanál směřoval podél řeky Morávky dále až do areálu bývalých dřevařských závodů, dnes pily ve Starém Městě. Stará trasa potoka Vlčok vedla do centra města, kde až ve frýdecké textilní čtvrti vtékal do mlýnského (plavebního) náhonu na Potoční ulici. Prostor bývalých dřevařských závodů a současné pily byl jedním z nejzajímavějších součástí starého plavebního kanálu. Na této ploše byl na počátku 19. století zřízen velký sklad splaveného dřeva z beskydských lesů pro zaniklé železárny v Bašce a později pro Karlovu huť v Lipině u Frýdku. Sklad byl zřízen na pravém břehu řeky Morávky na území Starého Města v těsném sousedství s hranicí města Frýdku, při cestě do Bašky. Dnes na jeho místě stojí areál bývalých dřevařských závodů, pila a několik menších firem a skladů v jejím areálu. Skladiště dřeva zabíralo plochu 12 čtverečních jiter a bylo protknuto systémem 7 plavebních kanálů o celkové délce 2260 m. Ty pobraly až 1200 sáhů palivového dříví. Celková kapacita skladiště byla až 10 tisíc sáhů dříví. Náhony měly svá technická pojmenování: Werkgraben, Wohrüngsgraben, Neuhofergraben, Tiefergraben, Blindergraben, Kollergraben, Altstädtedterrgraben a příčná strouha nejblíže řece Morávce Reservegraben. Naplavené dřevo z náhonů se v době plávky vytahovalo a skládalo do prostoru mezi nima. Mezi rezervním a ostatními náhony bylo umístěno celkem 5 milířů na pálení dřevěného uhlí pro chod železáren v Bašce a Lipině. Ještě před silnicí ze Starého Města do Frýdku se systém kanálů spojil opět v jeden a ten protékal pod zmíněnou silnicí. Dnes v těchto místech stojí krásná barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1728. Kanál dále směřoval frýdeckou částí Na Poříčí a sledoval hranu vývýšené terasy, na které stojí bývalá Landsbergerova přádelna, pozdější Slezan 08. Kanál protékal za pozdějšími nádražními sklady textilky fa. Landsberger, autobusovou točnou před nádražím a malým parkem u nádraží, kde podtékal Nádražní ulici. Za ní protékal přes tzv. tovární čtvrť, kde v rané průmyslové etapě poháněl transmise textilních továren firmy Josef Munk a synové a fa. Landsberger (dnes Richtrova tiskárna a objekty fa. Slezan). V dolní části ulice Potoční kanál zprava přibíral vody potoka Vlčok. V dalším úseku kanál protékal areálem Slezanu 07 a obtékal podél úpatí hradní ostroh s centrem města fotbalový stadion a vtékal do tzv. Zámecké obce pod frýdeckým zámkem. Zde původně poháněl vodní kola panské valchy a mlýnku, později přestavěné na areál další textilky fa. Filip Landsberger a soukenickou valchu Jiřího Farníka. Na přelomu 40. a 50. let 20. století došlo k napřímení náhonu tak, že již neobtékal stadion, ale protékal podél železniční tratě. V dalším desetiletí byl kanál postupně celý zatrubněn..

Konečného mlýn na Panských Nových Dvorech u hřbitova. Zbytek technického objektu (odběrného objektu, jezu?) leží na pravém břehu Morávky o něco výše. Zde já ještě náhon pamatuji. Další betonový objekt k přerozdělování vody, resp. jeho zbytek leží v lese na pravém břehu za Konečného mlýnem. Náhon pak dále pokračoval na tzv. Frýdecký jez. Kanály na plavení dřeva, podle mne, začínaly na levém břehu Morávky, pod skalickým kopcem. Zde byl tzv. holzplatz (několik vedle sebe souběžně ležících kanálů). Plavební kanál pak pokračuje přes zahrady domů a chat (sice málo, ale místy stále patrný) stále po levém břehu a místy patrný až do tzv. Sosniny, kde, zdá se, bylo též několik vedle sebe ležících ramen. A dále pokračuje na levém břehu, stále patrný, pod svahem vysoké říční terasy až do Frýdku. Zde na frýdeckém jezu patrně "přecházelo" plavené dřevo na pravý břeh a dále do Starého Města, kde se z něj, mimo jiné, pálilo dřevěné uhlí..

Tehdy byla voda z řeky Morávky vedena podél vyvýšené terénní hrany až pod frýdecký zámek, kde poháněla panskou valchu a mlýnek a teprve zde vtékala do řeky Ostravice. Výrazné úpravy se starému náhonu dostaly po r. 1797, kdy se přikročilo k plavení palivového dřeva z rozsáhlých panských lesů pro nově založené železárny v Bašce. Po tomto datu je možno předpokládat i vznik skladu dřeva ve Starém Městě. V roce 1833 byl kanál prodloužen až do místní části Lipina na severozápadě Frýdku, kde byla založena Karlova huť s vlastním skladem dřeva a uhlisky. Dalších úprav se kanál, tedy plavební i mlýnský v jednom, dočkal v 50. letech 19. století, v souvislosti s výstavbou textilních továren na vodní pohon v dolní části města Frýdku. Poslední výraznou přestavbu prodělal sklad dřeva v roce 1868. V tom samém roce byl kanál zkrácen a končil opět soutokem s řekou Ostravicí pod zámkem. Důvodem byla výstavba železniční tratě, která pod frýdeckým zámkem svým tělesem zabrala právě prostor náhonu. Již od konce 19. století kanál ztrácel na významu s přechodem železáren na černouhelný provoz a ukončením plavby dřeva. Od začátku 20. století jeho vodní energii nevyužívaly již ani frýdecké textilky a od poloviny 20. století byl postupně zatrubňován. Již koncem 19. století zaniká bývalé skladiště dřeva ve Starém Městě, a tak dnes na tuto důmyslnou technickou vodní památku takřka nic neupomíná..