Neumannova vila

Ze západního křídla vystupuje vstupní patrový rizalit s dekorativním štítem. Východní křídlo nenavazuje na hlavní jižní křídlo v jedné linii, ale je mírně ustoupeno. Obě kratší fronty tohoto křídla zakončují osové polygonální rizality. V jihovýchodním nároží se nachází kamenná terasa s balustrádou přístupná jak z budovy tak kamenným schodištěm se zahradou. Průčelí budovy je zdobeno bosovanými nárožími, kvádrováním a lizénovými šambránami oken.

Pár kroků odsud měl podnikatel Neumann všechny své moderní provozy, tkalcovny, upravny a přádelny. V období 1. republiky se Neumannové dostali do finančních problémů a v roce 1932 vilu prodali i s veškerým vybavením a cennými obrazy za 450.000,- bratrům Dr. Lvu a Zdeňku Sekerovým, advokátům ve Frýdku. Bezdětní bratři Sekerové žili ve vile až do roku 1949, kdy se do objektu nastěhovalo okresní Lašské muzeum. To se v roce 1960 přemístilo do prostor Frýdeckého zámku a do prázdných prostor vily byla umístěna Frýdecká pobočka okresní knihovny. Po roce 1989 požádali potomci původních majitelů objektu o jeho navrácení v rámci restitučních nároků. Noví (původní) majitelé pronajímali prostor vily knihovně za 120.000,- Kč ročně. O budovu Sekerovy vily projevila v té době zájem firma P-BEAM, která poskytla městu dar ve výši 2.000.000 ,- Kč, aby město našlo pro knihovnu nové prostory a slíbila další 2.000.000,- Kč na urychlení rekonstrukce Fischerovy vily, která byla vybrána jako nové sídlo knihovny. Tuto půjčku však firma neposkytla, ale stala se majitelem honosné Neumannovy vily, kterou nechala takřka deset let jen chátrat. Zlom nastal až s novým vlastníkem, který celou secesní vilu nákladně zrekonstruoval a dal jí původní historický vzhled. Z poloviny byl obnoven i lesopark kolem budovy..

Bratři Sekerové žili ve své vile až do smrti (Lev zemřel v listopadu 1949 a Zdeněk v únoru 1952). V roce 1949 nastěhovalo se do domu Lašské museum. Za svého života majitelé domu jako svobodní a bezdětní slíbili, že dům i obrazy odkáží městu. Byl by to záslužný čin a obrazárna nesla by jistě název Sekerů. Dům městu neodkázali, pouze jeho větší část za roční nájemné 1.286 Kčs pronajmuli městu na dočasné umístění muzea. Ze 300 Neumannových obrazů zapůjčili městu pouze 202. Prohlašovali za svého života správci Vochalovi, že obrazy městu darují a dokonce přidají k nim dalších 100. Byla sepsána v tom smyslu i závěť, ale ta se ztratila. Po smrti Dr. Zdeňka Sekery dědicové: Olga Tachecí, děkan Janický a M. Müllerová z Čadce (děti po sestře provdané Janitzké) žádali museum, aby jim byly obrazy vráceny. Městský národní výbor i Lašské museum odmítly tak učiniti odvolávajíce se toho, že úmyslem majitelů bylo, tyto věnovati městské galerii. Dědicové se proto obrátili v létě 1955 na předsednictvo Krajského národního výboru (KNV) v Ostravě, které rozhodlo po dlouhém jednání, aby 1) z pozůstalosti 202 obrazů zakoupeno bylo 24 obrazů pro odbor kultury rady KNV (pro krajskou galerii) a 2) zbytek obrazů byl vrácen majitelům (dědicům) k volné disposici. Rozhodnutí KNV je ze dne 15.září 1955. Koupě obrazů je podmíněna tím, že stržené částky 27.450 Kčs bude použito k úpravě vily, jež propadá zkáze. Koncem měsíce září majitelé (dědicové) odnesli si 178 obrazů z Lašského muzea a tím přestala obrazová galerie existovat. A Sekerové, tak zvaní čeští vlastenci, jakoby ve Frýdku nikdy nežili. [V. Škuta, kronikář města].