Staroměstská parní pila a sklad dřeva

Habsburské statky oplývaly velkým množstvím dřeva z beskydských lesů, naopak na svých pozemcích nevlastnili žádný černouhelný důl, který by zajistil přísun této nové palivové suroviny. Aby nemuseli platit konkurenci za dovoz černého uhlí, které moderní průmyslové a hospodářské provozy čím dál častěji využívaly, stále se drželi výroby dřevěného uhlí ze svých vlastních surovin. Za tímto účelem byl na katastru Starého Města u Frýdku, na tzv. Kamenci, při soutoku řek Morávky a Ostravice zřízen nejpozději v první čtvrtině 19. století velký sklad dřeva. Dřevo sem se plavilo po horské dravé řece Morávce až do úrovně Skalické Hůrky, kde pomocí mřeží (česla) umístěných napříč tokem řeky nad splavem, bylo dřevo směřováno do umělého vodního kanálu, který dříví doplavil až na tzv. Kamenec, pozdější místo pily. Tady se vodní kanál dělil na několik větví, ze kterých bylo dřevo vytahováno, skládalo se do organizovaných kup, sušilo a následně pálilo v miliřích na dřevěné uhlí. Poloha pro tento velký sklad byla zvolena velmi výhodně nedaleko toku horské řeky Morávky, blízko města Frýdku a přibližně stejně daleko do obou zmíněných arcivévodských železáren. Po polovině 19. století však černé uhlí definitivně převálcovalo dřevouhelné provozy a tak se frýdecké panství, které v té době vlastnil rakouský arcivévoda Albrecht Habsburský, rozhodlo nevyužívaný areál přeměnit na moderní parní pilný provoz o 3 gatrech. Nejprve byly vysušeny a zasypány staré vodní kanály a ponechán byl pouze hlavní vodní náhon směřující přes cestu dále k frýdeckému nádraží a dále do Frýdku. Parní pila se skladem dříví byla vystavěna na takto vzniklém panském pozemku v roce 1869, ale vzhledem ke skutečnosti, že poptávka po dříví rostla, byla pila nucena pronajmout si již před rokem 1872 i část pozemků obecních. Přibližně do roku 1900 bylo dřevo k pile splavováno po řece Morávce, poději však bylo dřevo dopravováno převážně povozy a železnicí, jejíž vlečka směřovala do pily z nedalekého nádraží ve Frýdku (po r. 1926). Hlavní pilná budova byla vystavěna z cihel i dřeva a měla jedno patro. K ní přiléhala strojírna a kotelna. Kromě vlastní pily panství vystavělo v blízkosti provozu i 12 obytných domů pro správce pily, úředníky a zaměstnance pily. V roce 1918 byla pila jako habsburský majetek zestátněna. V noci ze 17. na 18. září 1926 došlo k velkému požáru, kterému podlehla celá pila i s vnitřním vybavením. Nová pila byla dostavěna Ing. Hanušem Pohlem z Frýdku již v roce 1927 a dostala větší rozměry i modernější vybavení. Předlohou moderní pily byly pily ze Švédska; nacházela se zde strojovna, brusírna dílny, pilnice, třídírna, pařízna a několik kancelářských a obytných budov. Součástí pily se stal i obrovský hangár na dosušování kulatiny, postavený v roce 1932 podle vzoru z holandských přístavů. Příliš se však neosvědčil a tak byl v roce 1952 rozebrán a odvezen na kbelské letiště do Prahy, kde sloužil jako hangár pro letadla. Za 2. světové války byla na pilu uvalena německá správa, ale v roce 1945 se opět navrátila do státních rukou. Po roce 1989 byla pila privatizována a její provoz rychle upadal. Areál byl rozprodán mezi několik soukromých firem, které v areálu provozují své živnosti. Vlastní historická budova pily a sousedních správních a obytných budovy naštěstí stále stojí a je možné je obdivovat v severní části rozlehlého areálu.