Rychvald

Zámek má nádvorní arkádovou chodbu v přízemí a vstupní renesanční portál se dvěma polosloupy podpírajícími kamennou římsu donedávna ještě s erbem Barských z Barště a Cikánů ze Sloupska. Nad ním byl později umístěn malý erb Lariš-Mönnichů. Všechny tři erby jsou dnes nenávratně zničené. Fasády byly zdobeny psaníčkovým sgrafitem, z něhož se dochovaly jen malé fragmenty. V některých místnostech v přízemí hlavního východního křídla se dochovaly renesanční valené klenby s ozdobnými žebry či výsečemi. Některé interiéry byly zdobeny polychromiemi a sgrafity. V severovýchodním nároží se v přízemí zámku zachovala drobná domácí kaple. Zbytky jejího vybavení v podobě torza oltáře a lavic můžeme vidět dodnes. Zámeckým pánům sloužila východní část severního křídla a celé křídlo východní. Zbylé části zámku sloužily hospodářským a správním účelům.

V roce 1573 se majitelem tohoto panství stává Burian Barský z Baště. Jeho syn, který panství dědí o rok později, si Rychvald volí za své rodové sídlo a nechává zde v letech 1575–77 vystavět rozlehlý patrový renesanční zámek. Stavební práce prováděl mistr Berhard z Ostravy. Existuje pověst, že na stavbu zámku byl použit materiál ze zbořeného kláštera benediktýnů v Orlové. Zámek již tehdy nabyl přibližně současnou podobu. Rod Barských vlastnil Rychvald až do roku 1630. Po nich následovaly v držení panství další těšínské rody jako Tlukové z Tošanovic, Hauqvicové z Biskupic, Vrbnové, Freudenthalové či Gašínové z Rosenbergu. Hrabě Amand Gašín prodává Rychvald v polovině 18. století baronu Václavu Mönnochovi. Jelikož měl pouze dceru Annu Marii Teklu, odkázal jí veškeré své velké jmění. To přinesla v roce 1791 jako věno hraběti Larišovi ze Lhoty. Tak vznikl slavný rod Lariš (Larisch) – Mönnich. Za Eugena Larisch-Mönnicha a jeho dcery Františky byl zámek ve 2. polovině 19. století spíše utilitárně přestavován. Františka přinesla Rychvald jako věno knížeti Rüdigerovi ze Starhemberku. Posledním šlechtickým majitelem panství byl jejich syn Jiří, člen předválečné rakouské vlády. Po roce 1945 se zámek s panstvím stává majetkem státu a je využíván především pro potřeby JZD, které dokázalo z kdysi krásného objektu udělat doslova ruinu. Ze zámku se stávají byty a sklady a hospodářský dvůr, který na zámek navazoval na severu, je zbořen úplně. Při neoprávněném rozebírání krovu nad východní částí volně přístupného objektu došlo k narušení obvodového zdiva a k jeho částečnému zřícení ve výšce obou pater. Podobně bylo částečně zříceno patro západní části severního křídla a v celé výšce kus zdi jižního křídla. Budova zámku vykazovala statické poruchy způsobené dlouhodobým zatékáním. Některé zděné konstrukce byly sesypány a některé samovolné destrukce byly každou chvíli očekávány. Cenný vstupní renesanční portál s erbem Bernarda Barského z Barště a jeho ženy Evy Cikánové ze Sloupska a drobným erbem Larisch-Mönnichů byl poničen a erby zničeny úplně. Na počátku 21. století se zámek dostává do soukromých rukou a jde vidět, že nový majitel započal s pomalou obnovou sídla.