východní křídlo s boční terasou a dřevěným altánkem z parku
© Jaroslav Špiroch 05/2020
Libníč je obec ležící v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji, asi 7 km severovýchodně od Českých Budějovic. První písemná zmínka pochází z r. 1394.
V místě bývalých lázní je spousta pamětihodností. Na severozápadě obce se nachází vycházkový okruh Mojský les a zhruba kilometr východně od obce malá přírodní památka Libníč s výskytem střevíčníku pantoflíčku.
Z města Rudolfov sem vede cyklistická stezka 1107.
Lázeňská budova v Libníči není zámkem, přesto svým způsobem mezi šlechtická sídla patří, neboť sloužila i k příležitostným pobytům vrchnosti. Proto z toho důvodu bývá označována jako lázeňský zámeček. Držitelem hlubockého panství, na němž Libníč ležela, byl tehdy kníže Jan Adolf ze Schwarzenberga. ...Jeho syn Ferdinand dal u pramene v r. 1691 postavit malý lázeňský dům G. A. de Maggim. V letech 1714-1715 byla nejprve vybudována volně stojící kaple a pak v letech 1716-1720 nová lázeňská budova podle projektu významného barokního architekta Pavla Ignáce Bayera pro Adama Františka ze Schwarzenberga. Původní lázeňský objekt tvořila dvě křídla, vystavěná na půdorysu písmene L. Aby vyšel vstříc rostoucímu zájmu hostů, dal Josef ze Schwarzenbergu přistavět v letech 1761-1770 východní křídlo a r. 1765 ještě samostatně stojící tzv. "Židovnu" pro ubytování izraelitských návštěvníků. Podle inventáře z r. 1782 se v objektu nalézalo sedm přepychově zařízených přízemních pokojů, mezi nimiž byly dva "staré knížecí pokoje", svědčící o příležitostné rezidenční funkci budovy. Mimo lázeňského zařízení, společenských a dalších méně okázale vybavených pokojů, nechyběl ani hostinec. V r. 1788 byla přestavěna sousední kaple na kostel Nejsvětější Trojice (viz samostatné heslo). Lázně vzkvétaly ještě během 19. stol., kdy měly štěstí na zkušené lázeňské lékaře. Návštěvy vrchnosti však byly řídké, pobýval zde např. Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, jenž investoval do nového zařízení a dal parkově upravit údolí navazující na lázeňskou budovu ("Adolfův háj"). K ozvláštnění prostředí měla přispět dřevěná veranda, zakoupená z pražské jubilejní výstavy r. 1891, umístěná do parku a sloužící hudebním produkcím. Úpadek lázní, způsobený zastarávajícím zařízením a zejména nedostatečným dopravním spojením, nešlo zastavit. Ještě v první pol. 20. stol. si Libníč udržela pověst vyhledávaného letoviska a fungoval zde lázeňský hostinec. Od léta 1944 sloužil jako útulek pro chovance budějovického starobince, v r. 1946 byl navrácen schwarzenberské správě, ale od r. 1949 je v budově trvale umístěn domov důchodců. V letech 1995-1996 proběhla přístavba, která prodloužila západní křídlo při respektování původního stylu. Dvoupatrová budova, nyní na půdorysu písmene U, má velmi jednoduché barokní fasády a je kryta mohutnou valbovou střechou jednotné výškové úrovně..
