zděná boží muka

století. Na mapě stabilního katastru z roku 1827 ještě mapa žádný objekt na tomto místě nezachycuje. Dřík od kapličky odděluje profilovaná římsa, římsou je zakončena i samotná kaplička. Kaplička má obdélníkové niky ve všech čtyřech stěnách, dnes prázdné. Vznik božích muk s vysokou pravděpodobností souvisí s nedalekým poutním místem – mohla sloužit jako místo poslední modlitby před příchodem do poutního areálu nebo jako poděkování. Okolnosti a příčinu vzniku však písemné prameny neuvádějí..

Kromě Čech, Moravy a Slezska je můžeme najít na Slovensku, v Rakousku, Bavorsku a některých dalších částech Německa, Polsku nebo Pobaltí. Jinde se tento typ památky buď nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - podstavec, dřík a kapličku čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Ve 14.–17. století měla boží muka nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky..