
Kostel je tvořen poměrně strohou barokní stavbou na hraně údolí místního potoka. Pro vyrovnání terénu je jižní strana okolí kostela tvořena jakousi rampou jíž zpevňuje na jihu opěrná zeď se vstupní branou. Ta je ozdobena sochami sv. Barbory a sv. Josefa. Od brány vedou dolů k silnici mohutné kamenné schody na jejichž konci se nachází sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny. Samotný kostel je jednoduchá jednolodní obdélná stavba s polygonálně ukončeným neustoupeným presbytářem a půlkruhově zakončenými okny jež prosvětlují jak loď tak presbyterium. Po obou bocích presbyteria se nachází obdélné sakristie. Kostel tak v půdoryse tvoří takřka pravidelný katolický kříž. Ve středu jižní fasády je ke kostelu přistavěna drobná předsíň. V čele vstupní východní fasády se tyčí mohutná čtvercová věž ukončená barokní cibulovitou bání. Nad křížením střechy presbyteria a sakristií se tyčí nad hřeben střechy drobný sanktusník.
Znak Františka z Oppersdorfu a jeho manželky Anny Zuzany z Oppersdorfu rozené Bessové z roku 1676 na jižní fasádě kostela by nebyl ničím zajímavým. V našem případě je však hned jasné, že něco není v pořádku. Za prvé, tento útvar se skládá ze dvou částí: samotných dvou znaků a z desky s vytesaným nápisem „FGVOASGVOGB 16.76“ (= Franz Graf von Oppersdorf, Anna Susana von Oppersdorf geboren Beess). Na tom by ještě nebylo nic zvláštního pokud by však znaky nebyly umístěny vzhůru nohama. Deska je otočená přirozeně. Proč to tak je? Netušíme. Můžeme jen odhadovat, že znaky i kamenná deska původně tvořily jeden soubor, možná na jiném místě kostela před jeho pravděpodobnou opravou, a po opravě, kdy byly možná některé další kamenické prvky odstraněny, byly znaky i s deskou z původního místa sejmuty a osazeny na jiné místo. A je také velmi pravděpodobné, že tuto práci organizoval nějaký laik. Zajímavé je i datum na… číst dále
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.