Frýdlantské železárny

Ruda se však v těchto místech nezpracovávala, nýbrž vyvážela. Nejstarší písemné zprávy umísťují trvaleji první železárny na ostravsku do Frenštátu pod radhoštěm, k soutoku říčky Lomné s Lubinou. Dle písemnosti z roku 1556 tam byl vystavěn nový železný hamr na místě, kde před tím již železný hamr existoval. Tento však netrval dlouho, protože v roce 1610 není o něm žádných zpráv. Podobně se i na pravém slezském břehu rozvíjely první železné hamry. K jejich založení dali podnět majitelé frýdeckého panství Oppersdorfové, kteří v řídce osídlených horských oblastech zakládali nové osady (Malenovice , Staré Hamry). V roce 1638 iniciovali na Starých Hamrech výstavbu železného hamru poháněného vodou z řeky Ostravice. Železná ruda byla kutána v bezprostřední blízkosti hamru, jak o tom svědčí zbytky hald mezi Starými Hamry a Malenovicemi. Tyto železárny zanikly z neznámých důvodů v letech 1720 – 23. Proslulé frýdlantské železárny neznají přesný datum svého vzniku. Nepotvrzené zprávy zařazují jejich existenci již do roku 1500. Této domněnce však odporují zápisy v urbáři z roku 1581, kde železárnách není žádné zmínky. Nezmiňuje se o nich ani biskup Stanislav Pavlovský v listině z ledna 1584, ani v listině z roku 1593. Dle odborných studií je možno vznik frýdlantských železáren položit do doby olomouckého biskupa, arciknížete Leopolda Viléma (1637 – 1648). Biskup Leopold Vilém byl znamenitý válečník a velké zisky železáren souvisely s výrovou potřeb pro opevňování a dělostřelectvo. Uvážíme-li hrozbu války, pak je možno považovat za datum založení frýdlantských hamrů na místě současného závodu rok 1618. Vznik hamrů úzce souvisel se snahou o zvýšení příjmů hukvaldského panství, jemuž území Frýdlantu náleželo. Podle pozdějších zpráv byly hamry založeny ve Frýdlantě na pozemcích někdejších gruntů Václava Šprocha. Podle zápisu v tereziánském katastru zde stával tzv. druhý (horní( hamr, papírna, pila, mlýna 7 domků. Dále pak tzv. střední hamr, obydlí správce a panský šenk. Dolní hamr byl zřízen v roce 1675 na místě statku Mikuláše Valaška. Za tímto účelem musela vrchnost snést i statek Jana Manďaka a Macha Jandy. Založení první vysoké pece ve Frýdlantě nelze přesně určit, ale dle všech dostupných indicií je kladen do 50. let 17. století. Tato první etapa vývoje železářství na Ostravsku je charakterizována nepřímou výrobou železa ve vysokých pecích. Frýdlant byl vynikajícím místem k založení prvních železáren na Ostravsku. Splňoval tři hlavní podmínky pro prosperitu takovéhoto podniku: dostatek vodní energie jež poskytovala řeka Ostravice a její přítoky, nesmírné lesní bohatství a bohatý výskyt železné rudy v místě samém i nejbližším okolí. Výskyt železné rudy v oblasti mezi Beskydami a Ostravou umožňoval až do počátku 70. let 19. století pokrýt veškerou výrobu železa v hutích zdejšího kraje. Tato železná ruda patří ke karpatským polosideritům, které se v oblasti Beskyd vyskytují ve slojkách, jejichž mohutnost dosahuje od 2 do 22 cm. Rozbory zdejší rudy ukázaly, že obsah železa v rudě tvořil asi 30%. V nejbližším okolí se ruda těžila ve Frenštátě, Tiché, Kunčicích, Metylovicích, Kozlovicích, Čeladné, Ostravici, Starých Hamrech, Malenovicích, Janovicích a ve Frýdlantě. Ruda se těžila v nevelkých hloubkách a na velkých prostranstvích což vedlo ke značnému znehodnocení zemědělské půdy. V letech 1670 – 80 vyráběly železárny již tolik železa, že uspokojily nejen místní poptávku, ale začaly exportovat i do sousedního Polska a Uher. O další rozvoj železáren ve Frýdlantě se zasloužil olomoucký biskup Karel z Liechtenštějna (1664 – 1695), který nechal před rokem 1675 vybudovat druhou vysokou pec. Pro dělníky, kteří měli za úkol těžit pro hamry dřevo až v zadních horách, založil biskup na soutoku Bílé a Černé Ostravice novou sadu Karlovice. 16. června 1680 vpadli do Frýdlantu uherští povstalci (kuruci). O rozsahu šhu škod nejsou zachovány žádné záznamy, předpokládá se však, že vlivem tohoto vpádu se počet hamrů snížil ze tří na dva. Je však možné, že jejich snížení je možno přičíst zřizování dřevěných záseků v horách, které proti uherským vpádům přikázal císař Leopold I. Do této doby je datován vznik i tzv. šancí na Nové Dědině, které by mohly souviset s ochranou těchto železáren a jsou od železáren vzdáleny jen 1,5 km. Nový rozmach železáren datuje se až do druhé čtvrtiny 18. století, kdy biskupové upadající železárny pronajali rodině Homoláčů, kteří hned v prvním roce svého pronájmu zvýšili obrat železáren. V době jejich nájmu byly železárny zvětšeny a zrekonstruovány

Počátek 19. století přinesl z Evropy do Frýdlantu mnohé změny ve způsobech, jakými se železo zpracovávalo. Lákavé vyhlídky na zvýšení výnosů železáren přimělo v roce 1826 arcibiskupa Rudolfa k převzetí podniku do vlastní péče. Rekonstrukce a rozšíření závodu vyvrcholilo v roce 1828 zřízením slévárny, modelárny a dalších provozů. Ve Frýdlantě bylo toho času sedm hamrů. V letech 1836 – 37 byla uvedena do provozu válcovna plechu. Také byla obnovena druhá vysoká pec.V této době byly hlavním a nejslavnějším produktem železáren parní kotle a stroje. Právě v této době se rozvoj hutí a železáren dostal tak kupředu, že v letech 1819 – 28 byl proveden geologický průzkum v oblasti mezi řekami Opavou, Ostravicí, Odrou a Olší. Bylo zjištěno, že nerostné bohatství v této oblasti je natolik velké, že současná produkce byla pouhé živoření. Rozhodnutím arcibiskupa Rudolfa (bratra císaře) bylo rozhodnuto o zřízení pobočného závodu frýdlantských železáren, kde by se zpracovávalo surové železo z vysokých pecí ve Frýdlantě a Čeladné.a vytvářel se materiál pro stavbu železnice z Vídně přes Ostravu do Bochni. Pro vznik nového závodu byly vybrány Vítkovice, malá vesnička v nejsevernějším výběžku hukvaldského panství. Její poloha byla vhodná hned z několika důvodů: ležela v blízkosti nalezišť kamenného černého uhlí, vesnicí procházela udržovaná cesta z Ostravy na Místek a Frýdlant a konečně blízkost řeky Ostravice, která poskytovala dostatek vodní energie. Takto vznikly pozdější slavné Vítkovické železárny. Epochu spojení Vítkovického podniku s Frýdlantskými železárnami ukončil v roce 1843 bankéř Rotschild, který Vítkovický podnik odkoupil. Na feudálním řádu postavené železárny ve Frýdlantě konkurovaly Vítkovicím až do 40. let 19. století. Převážně díky skutečnosti, že obyvatelstvo Frýdlantska mělo robotu v železárnách povinnou. Revoluční rok 1848 přinesl velkou změnu. Zrušení roboty přivedlo frýdlantský závod do ostrého konkurenčního boje a ekonomických potíží. Převážně proto bylo přistoupeno k výrobě jiného sortimentu zboží , e kterým by si s Vítkovicemi nekonkurovali. Přechází se na hromadnou výrobu litinového zboží. V roce 1871 byl spojen Frýdlant s Ostravou železnicí. Takřka nikdo si dnes neuvědomí, že za toto železniční spojení může děkovat právě existenci Frýdlantských železáren. V letech 1876 – 80 byla vystavěna nova brusírna, galvanovna a pro pohon válcovacích stolic vystavěna nová vodní turbína, nahrazená v roce 1897 parním strojem. Konkurenčním bojem byla postihnuta především frýdlantská hutní prvovýroba, a tak byla v roce 1882 čeladenská vysoká pec (důvodem byla především skutečnost, že železniční spojení končilo ve Frýdlantě. Do Čeladné byla železnice dovedena až v roce 1889). Osud vysokých pecí ve Frýdlantě byl rovněž zpečetěn. V roce 1895 byla zastavena činnost na 1. vysoké peci a v roce 1900 vyhasl oheň i ve 2. peci. Tímto skončila hutní prvovýroba ve Frýdlantě zcela. Osiřely rudné doly v okolí a vyhasly poslední uhelné milíře. Na někdejší slávu odkazují jen pomístní názvy: šachtiska, výsypy, peklisko, u prachárny, na uhliskách a podobně. Počátkem 20. stol byl sortiment výroby železáren přeorientován na výrobu litinových kamen. V roce 1906 byla zastavena válcovna , která nemohla konkurovat válcovně v Lískovci u Frýdku a v jejích objektech zřízena další slévárna. V roce 1908 byla zprovozněna železniční trať Frýdlant – Bílá, která rozdělila základní závod na dvě části. Rozvojem techniky a ostřejšímu konkurenčnímu boji již nedokáže olomoucké arcibiskupství odolávat a v roce 1913 pronajímá své závody ve Frýdlantě akciové společnosti Ferrum. Arcibiskup si ve smlouvě vymínil ponechání si ve svém vlastnictví svou frýdlantskou residenci „zámeček“ a kapli sv. barbory, která byla v závodě vystavěna v roce 1844 a renovována roku 1900. Tímto datem končí předlouhá etapa období arcibiskupského vlastnictví závodu. Společnost Ferrum závody dále rekonstruovala a rozšiřovala. V roce 1848 byl ustanoven národní podnik Ferrum. Rok 1964 přinesl Frýdlantskému závodu začlenění do národního podniku ostroj Opava jako závod 04. Takto přetrval až do počátku 90. let 20. století, kdy byl opět ustanoven podnik Ferrum..