
Zámek v Horních Bludovicích byl postaven patrně někdy v 18. století za Rymultovských z Kornic, kteří ves drželi do roku 1768. Zámek byl patrně od počátku součástí dvora. Historické prameny o něm mluví jako o barokním objektu. Jednalo se prý o obdélníkovou přízemní stavbu s hladkou průčelní fasádou, z níž měl pouze uprostřed vystupovat jednoduchý rizalit se vstupními dveřmi a jednoduchou mansardou nad nimi.
Takto mluví nejisté historické prameny. Skutečnost je však složitější. Mnohá literatura uvádí, že ve vsi zámek doposud stojí. Objekt prý v roce 1926 vyhořel a byl přestavěn do podoby, která jeho zámeckou minulost připomíná velmi málo. Nebylo známo ani místo, kde vlastně zámek stál a tato litera je bohužel jen a jen matoucí.
Na jaře roku 2005 se mi podařilo podle historické mapy stabilního katastru určit polohu, kde by měl zámek stát. Na místě jsem narazil na paní Cecílii Klimšovou, která mi v hledání velmi pomohla. Byla to právě ona, díky které víme, že zámek-dvůr, vlastně stál na místě, kde stojí dům její a dále dva domy jejích dcer. Jak sama řekla, dvůr opravdu ve dvacátých letech vyhořel, ale nebyl přestavěn, nýbrž z velké části stržen a některé části nechány na dožití. Ze zámku se do dnešní doby nedochovalo vůbec nic. Takřka ani parcelace v katastrální mapě.
Paní Klimšová vlastní dvě exklusivní fotografie zámku, které mi laskavě dovolila presentovat.
Podle fotografií si lze zámek-dvůr představit jako objekt na půdoryse „U“ s otevřenou částí dozadu k řece Lučině. Boční křídla byla přízemní, krytá mansardovou střechou, čelní křídlo, které obsahovalo hlavní průjezd, bylo patrové s mansardovou střechou. Jak mi současná majitelka „zámku“ sdělila, v severním křídle byly kanceláře a místnosti pro zaměstnance dvora, čelní křídlo obsahovalo kanceláře a sýpku a jižní křídlo sloužilo jako volárna a hospodářský objekt. Zajímavostí snad může být jen tzv. Grosův kříž blízko bývalého zámku, který nechal vztyčit bývalý zámecký pán J. A. Gros v roce 1848, jehož potomci dodnes žijí v Německu.
Je smutné, že současná odborná literatura uvádí takovéto omyly, ale doufejme, že díky několika nadšencům a serveru hrady.cz je tajemství kolem hornobludovického zámku natrvalo vyřešeno.
16. století však patřila pod Dolní Bludovice. Od roku 1573 však tvoří samostatný statek patřící rodu Bludovských z Bludovic. Později se majiteli stali Bloudovští z Kornic na rozdíl od Bloudovských z Bludovic, kterým náležely Dolní Bludovice. Po roce 1600 přešly Horní Bludovice částečně do rukou Jana mladšího Marklovského ze Žebráče, který však svůj díl vsi obratem prodal Kryštofovi z Ejvaně. Po krátkém držení Jáchyma Foglara ze Studené Vody a Rudolfa Pelhřima z Třánkovic se na této části hornobludovickém statku usadili Rymultovští z Kornic. Ti prodali ves v roce 1768 Anně Richterové z Restu, která Horní Bludovice držela až do roku 1804. Druhý díl statku držel od roku 1668 Jan starší Rosecký z Ejvaně. Poté jeho potomci, kteří svůj díl statku prodali Marklovským ze Žebráče. Dalším vlastíkem byl Leopold Erdman Bloudovský z Dolních Bludovic. Následně se zde střídali Kočovští z Kojkovic, Beesové z Chrastiny a Sobkové z Kornic. Hornobludovský statek se nakonec rozdrobil na čtyři díly, které byly spojeny až teprve v 19. století. Do roku 1902 vlastnila statek rodina Grosov, poté Šindlerova a dnes pozemky, na kterých stával dvůr vlastní rodina Klimšova. Někdy v 18. století zde byl za Rymultovských z Kornic postaven barokní zámek, dnes již neexistující..