Zaniklí lom v místech tzv. Skalické Strážnice
© Miroslav BITTER 2005
Zajímavé místo, které dnes více než nepřirozený zásah lidské ruky do přírody připomíná samotný přírodní výtvor - starý lom na lámání kamene (skály). Místo samotné se nachází na katastru obce Skalice u Frýdku, ale není jisté zda s touto obcí vůbec souvisel. Od obce samotné jej dělí rozlehlý vrchol Skalické Strážnice (Skalické Hůrky), a tak je z místa výhled spíše na Beskydy a obce Raškovice a Janovice. Lom se nachází asi 1 km vzdušnou čarou od horního konce Skalice s kostelem sv. Martina.
Místo samé je dnes tvořeno podkovovitě vytěženou částí svahu s náznaky vystupujících skalisek a náznaky dalších několika prohlubní po další těžbě, kdy však vlivem ukončení činnosti lomu nebyly dokončeny.
Trochu matoucí je vyznačení lomu na mapě 2. vojenského mapování. Lom je zde vyznačen na vrcholu Skalické Strážnice, nikoliv na místě, kde se nachází dnes. Je tedy možné, že zde v blízkosti existovaly lomy na kámen dva nebo se jen mapér zmýlil a lom zakreslil jinde než byl.
Ťmok se zjevuje na skalické hůrceDokonce o něm složili písničku: „V té Skalické Hůře sedí tam drak v důře, chlapci naňho pogabujú, za ocas ho potahujú, kajže si tam vliz, hleď, abys vyliz!“
Kohout a Peterek nemuseli robotovat na panském. Byli to volní sedláci ze Záhoří, vlastnili téměř polovinu Skalické Hůrky. Měli vlastní cihelny, vápenku i kamenolom. Kamenolom byl na okraji Hůrky, směrem k Záhoří. Z kamene tam nalámaného se stavěly nové cesty. Kámen lámali i pro vlastní potřebu, na murování všech stavení v hospodářství. Bylo to v době hladových roků, kdy lidí bylo moc a práce žádná. V lomech pracovali komorníci často jen za stravu. Jednoho rána měli pracovat na místě, kde už měli vylámáno několik žeber ve skále Hůrky. Když přišli na místo, polekali se strašlivé obludy, kterou nikdy předtím neviděli. Ve strachu naházeli kylofy a krumpáče na zem a utíkali sdělit svůj objev majitelům lomu. Ti všeho nechali a běželi se podívat na tu hrůzu. Když pohlédli na obludu, seznali že je to „ťmok“, duch zemních draků. Protahoval se mezi kameny a uvízl ve skále. Byl veliký jako půl vola, měl obří hlavu s hrozitánskou tlamou a celý byl porytý lesklými šupinami. Na tlapách měl prsty s drápy a mezi nimi blány jako žába. Nehýbal se, jen mžoural očima ve světle. Když přiběhli chlapi, mrsknul sebou sevření kamenů povolilo a „ťmok“ byl ten tam. Na „ťmokovo“ zjevení dlouho nikdo nezapomněl. Místu, kde cesta odbočuje k brodu přes řeku Morávku, se říká „Vyprask“. Lidé tam neradi chodili sami, zvláště v noci, protože tam z Hůrky doléhaly strašidelné zvuky. Ozývalo se vrzání a skřípání, bouchání a lomoz, jako by v lomu kameny někdo lámal. Majitelé kamenolomu viděli v „ťmokově“ zjevení varovné znamení před neštěstím a proto zastavili lámání kamene a lom nadobro uzavřeli. Od té doby se kámen ve Skalické Hůrce více nedobýval i když „ťmoka“ nikdo nikdy více nespatřil. Skalický „ťmok“ prý žije dál v hloubi Hůrky a jednoho dne způsobí propadnutí skalického kostela sv. Martina. Kdo by chtěl ve Skalici najít poklad, musel by nejdříve vyhledat draka, který údajně poklad hlídá. Pověstí o pokladech ve Skalické Hůrce je několik. Po sedm let prý každoročně do Bašky přilétali tři uherští čarodějové a odtud se pěšky vybírali do Skalice. Měli sebou motyky, odkopali v zemi ukryté velké železné dveře. Velikým klíčem je odemkli a s pochodní pokračovali do nitra Hůrky. Odtud vynášeli velké množství stříbrných peněz. Po cestě k pokladům hlídá přístup drak. Kdo zná zaklínadlo a draka se nelekne, ten se může úzkou chodbou k pokladu dostat. Nesmí však slůvka vypustit a také si má nabrat jenom stříbrné peníze. Na zlaté, co tam jsou v jedné bečce, může jenom okem pohlédnout. Žádný si nesmí přivlastnit, jinak by se mu zle vedlo.
|
Přihlášení |
