jeden z nejdochovanějších úseků zdi
© Jan P. Štěpánek 07/2005
Opevněná usedlost pod Travným se vymyká z kontextu opevněných a šlechtických sídel. Na severovýchodní Moravě a v českém Slezsku vůbec by se dalo mluvit o raritě.
Severoseverozápadně od vrcholu Travného, na úpatí jeho masivu, se nachází jeden z méně známých vedlejších vrcholů Travného (kóta 1203), kopec s názvem Obora (kóta 709). Asi 900 m severozápadně od této kóty se nachází vrchol bezejmenného hřebene, jehož svahy prudce spadají k říčce Mohelnici, která tento vrcholek na západě kopíruje. Právě zde, na západním svahu tohoto bezejmenného vrcholku, se nacházejí zbytky rozvalin jedinečného opevnění či usedlosti, které nelze jednoznačně zařadit mezi ostatní opevněné objekty. Celý rozlehlý areál je obehnán mohutnou částečně dochovanou kamennou zdí.
Celý areál, obehnaný zdí, má půdorys přibližně lichoběžný s delší osou směru východo-západního až JV - SZ (ve směru spadajícího svahu k západu ) se zužujícím se prostorem na straně východní, k vrcholu kopce, kde se však zeď nedochovala. Nelze tudíž přesně určit, jak dlouhé vlastně opevnění bylo a jak k bylo zakončeno na východní straně. Spojnice nejvzdálenějších míst ohrady na SZ a JV dosahuje délky kolem 330 m, jinak průměrně má areál délku kolem 290 m, při současné neznalosti celkové situace na východě. Největší šířky dosahuje areál kolem 170 m, průměrně však kolem 110-120 m. Parametry jsou však měřeny pouze přibližně a celkově rozměry zkresluje i skutečnost, že lokalita se nachází v poměrně příkrém svahu.
Centrem tohoto pozoruhodného opevnění byla usedlost, již detekoval M. Boris. Zbytky základů této usedlosti se nacházejí přibližně v dolní třetině areálu, kde svah přechází v asi 20 m širokou plošinu. Tady M. Boris nalezl pozůstatky základů tří staveb, patrně srubových, a za nimi mokřinu, jež pokládal za dnes zaniklou studnu. Osobně se mi podařilo lokovat pouze základy dvou staveb, z nichž jedna byla členitější a zamokřený palouk za nimi, patrně zmíněnou Borisovu mokřinu.
Nejzajímavější a nejzachovalejší stavbou celého areálu je však kamenná zeď, ohrada. Svými rozměry, členěním půdorysu a rozličnou mohutností v různých částech lokality se naprosto vymyká a odlišuje od jiných podobných lokalit. Ohrada je vystavěna z kamene, kladeného na sucho. M. Boris ve své studii uvádí, že kámen byl kladen do hliněného bláta. Dnes tomu však nic nenasvědčuje. Výška ohrady i dnes v některých místech přesahuje výšku 2 m v nedestruovaném stavu zdiva. Šířka zdi se pohybuje od 1 m až po 4 m v nejmohutnějších částech a u bran. Pouze na několika málo místech se dochovala v původním nedestruovaném stavu. Většinou je však zeď destruovaná, ať již jen na své vnější nebo vnitřní lícové straně nebo sesypaná do podoby kamenného valu.
Smysl ani účel lokality není doposud vyjasněn. Při současném stupni prozkoumání se lze pouze domýšlet. Mohutné opevnění naznačuje, že místo sloužilo převážně obranným účelům. Bylo by nesmyslné budovat takovéto opevnění pro prostou malou usedlost a zřejmě tato lokalita neměla ani jednoho vlastníka. Podle půdorysu stavby postrádajícího pravidelnost a podle laického požitých obranných prvků - bastionů, lze usuzovat, že šlo o stavbu lidovou, budovanou laiky. S největší pravděpodobností se jednalo o opevněnou usedlost, kterou zbudovalo okolní obyvatelstvo či majitelé stád ovcí jako útočiště před válečnými útrapami nebo v dobách protifeudálních povstání poddaných proti frýdecké vrchnosti, jak se domnívá M. Boris. Tomu by také nasvědčovala rozloha lokality, její umístění ve stráni, mokřina. Ve třetině areálu byla usedlost o třech stavbách, možná více, v horních částech, ve svahu se mohl volně pást dobytek. Opevněná usedlost tak mohla na dlouhý čas v době ohrožení samostatně fungovat.
I přes svou poměrně těžkou dostupnost je návštěva lokality opevněné usedlosti pod Travným jedinečným zážitkem. Pokud jí ovšem návštěvník v nepřehledném terénu najde.
Přesný popis průběhu opevnění lokality Travný60 metrech ve zdi anomálie v podobě pravoúhlého výklenku. Zeď tady dosahuje výšky max. 1m a šířky podobné neboť je zde ohrada až na malou výjimku rozvalená. Pokračuje dále k západu, kde je po asi 25 m přerušena branou šířky kolem 4-5 m, jejíž západní líc je poměrně dobře zachován. Ohrada dále pokračuje asi 80- 90 m na západ. V těchto místech je ohrada dvakrát přerušena. Jde-li o další brány, jde při současném stupni destrukce těžko určit. Jeden z nich však patrně branou být mohl. V těchto místech je zeď až na pár celistvých zdí na vnitřní lícové straně destruovaná do podoby kamenného valu 1-1,5 m vysokého a 3-4 m současné šířky. Tady se s malým přerušením ohrada prudce stáčí ostrým úhlem k jjv. a začíná vytvářet obdélný výběžek, který tady patrně ohrazoval a chránil zmíněnou mokřinu-studnu. Má výšku necelý 1 m, v celé délce 35 m je sesutá a šířky kolem 2 m. Následuje další prudké stočení k západu o délce 30 m ( výška kolem 50 cm, celá destruovaná, šířka kolem 2m) a 2 m průrva jíž evidentně procházela cesta. Zeď se následně opět stáčí do pravého úhlu přímo na sever, je nevýrazná, destruovaná. Zakončuje jí však pravoúhlý úskok zdi s nejzachovalejší částí ohrady. Ta je tvořena vnějším a vnitřním nárožím vnitřní lícové zdi dochované do výšky 1,5-2 m. Vnější část zdi však není podobně jako vnitřní tvořena dvěma pravými úhly, ale přímou spojnicí. Od tohoto pravoúhlého výběžku zeď pokračuje dále k severu. Celkově má západní strana výše popsaného ohrazení mokřiny délku cca. 80m. V několika místech je zeď dochovaná na vnitřní nebo vnější straně, ale celkově je destruovaná a sesutá do vnější strany. Na konci následuje po západní straně další přerušení, zřejmě druhotné. Odtud se ohrada táhne mírným obloukem na západ v podobě asi 1 m vysokého kamenného valu šířky asi 2 m a délky kolem 80 m. Dále se zeď v pravém úhlu stáčí opět na sever a mírným obloukem kopírujícím vrstevnici, délky kolem 120 m, pokračuje k ssv. V nároží a v průběhu oblouku se nacházejí 3 hraniční kameny. Ohrada je zde podobně jako v předešlé části destruovaná, výšky 0,5 - 1 m. Na tento oblouk navazuje nároží severní a západní strany areálu, tvořené polygonálním útvarem, budícím v půdoryse dojem nárožního bastionu. Zeď je zde opět velmi destruovaná, podobných rozměrů se dvěma hraničními kameny v nárožích. Od nároží bastionu ohrada stoupá opět do svahu směrem k jihovýchodu. Má podobu kamenného mohutného valu výšky kolem 1,5 m, šířky 2-4 m. Po asi 110 m se v ohradě nachází otvor zřejmě hlavní brány šířky 2 m v nejužším místě. Cesta od hlavní brány dnes vede přímo do centra Pražma, ke kostelu. Při západní straně brány se nachází lichoběžníkový útvar cca. 6 x 5 m, vysunutý před severní stěnu ohrady. Sníženina v jeho středě budí dojem, že na tomto útvaru mohla stát sroubená nástavba, strážnice či věž chránící průchod branou. Před tímto útvarem je ještě jeden podobný snížený. Vnitřní nároží západní strany brány je poměrně částečně zachováno. Ohrada pokračuje délkou asi 30 m k jihovýchodu, kde následuje její přerušení další branou. Vnitřní líc této zdi je při hlavní bráně poměrně slušně zachován až do výšky 1-1,5 m. Od přerušení druhou branou ohrada stoupá stále k jihovýchodu, kde se po cca. 100 m splývá se svahem..
|
Přihlášení |
