
Pro výstavbu hornodomaslavické tvrze (zámku) byl zvolen plochý spočinek na vysokém svahu na pravé straně nad údolím řeky Lučiny. Empírový zámek Grohmannů měl podobu jednopatrové obdélné budovy s mansardovou střechou pokrytou břidlicí. Delší průčelí bylo šestiosé, kratší tříosé. Nároží zámku zpevňovaly masivní opěrné pilíře, nejmohutnější byl pilíř zpevňující hmotu zdiva objektu směrem západním nad řekou Lučinou. Vstupní jihovýchodní průčelí obrácené do dvora bylo doplněno nízkou dřevěnou prosklenou verandou, která kryla starší kamenný portál do vlastního zámečku. Jediným zdobnějším prvkem fasády zámku byla kordonová římsa, která oddělovala přízemí od patra. Směrem k jihovýchodu se otvíral rozměrný zámecký dvůr tvořený hospodářskými a provoznímu budovami. Ve východní části dvora stávala menší kaple zasvěcená sv. Anně, kterou zde nechal vystavět po skončení třicetileté války tehdejší majitel statku svobodný pán Filip Ludvík de Saint Genois. Ta se také jako jediný objekt… číst dále
Historie samostatné vsi a statku v Horních Domaslavicích se začíná psát ve 2. pol. 15. století, kdy se oddělily od sousedních Domaslavic, které získaly pojmenování Dolní. Statek spolu se vsí byl lénem těšínského knížete, který jej uděloval svým věrným šlechticů. V r. 1485 je zde jmenován jistý Smil z Domaslavic a v roce 1494 Jiří Marklovský ze Žebráče. Patrně až za Tluků z Tošanovic a na Domaslavicích zde koncem 16. století vznikla drobná renesanční tvrz. V další etapě se majitelé panství rychle střídali. Z významnějších majitelů je možno jmenovat původně francouzský rod de Saint Genois, který vlastnil hornodomaslavické panství v letech 1654 až 1718. Patrně v době držení tohoto rodu byla stará tvrz upravena ve zděný zámeček. Po rodu ze Saint Genois se na Horních Domaslavicích opět zmiňuje jako majitelel Gottfried Rudolf z rodu Tluků z Tošanovic (do r. 1724) a následně Jiří František Harrasovský z Harrasova… číst dále
Podle místní pověsti, při stavbě zámku v Horních Domaslavicích dělníci nalezli na staveništi kvalitní vápenec. Při jeho odkopávání se prý prolomila skála a vytryskla z ní slaná voda. Zatopila jámu a ta dostala název Mořské oko. Údajně jednou pohltilo vůz i s koňmi a prý je podle jiné pověsti bezedné.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.