Hnojník

Situaci budu nadále bedlivě sledovat..

Jak vypadá zámek dnes (koncem roku 2014) se podívejte do fotogalerie..

V 15. století bylo ještě několik majitelů s tímto přídomkem. V 16. století držel Hnojník Václav Pelhřim z Třanovic, který „...se stal v roce 1565 hejtmanem knížectví těšínského. Není vyloučeno, že mohl usilovat o přestavbu tvrze v Hnojníku, právě kvůli větší reprezentativnosti svého sídla.“ (Pozn. 1) V 17. století vlastnil Hnojník rod Wildau z Lindenwiese. Dr. Grůza z výtahu urbáře obce z roku 1692 soudí, že „Vrchnost se koncem 17. a počátkem 18. století zdržovala v Hnojníku po celý rok, protože vyžadovala služby na jaře i na podzim, v dřevěném hnojnickém kostele dávala pohřbívat své nebožtíky a při bohoslužbách sedávala tam nahoře, na zdobené oratoři.“ (Pozn. 2) Zda se sídlo nacházelo na místě dnešního zámku není zřejmé. Pamětní kniha obce Hnojníku hovoří o blízké budově (staré čp. 88). Roku 1736 koupil Hnojník Karel Václav Bees z Chrostiny. Existenci šlechtického sídla v Hnojníku také dokládá Wielandova mapa, údajně zaměřená roku 1731. (Pozn. 3) Přesná doba výstavby barokního zámku není známa, bývá vročována do doby po roce 1736, kdy Hnojník získal na dalších více jak 200 let rod Beesů z Chrostiny. Autoři stavebně-historického průzkumu vymezují vznik zámku lety 1736 až 1753. (Pozn. 4) Zámek měl pravděpodobně současnou třítraktovou dispozici s průjezdem a středovou chodbou a je částečně dodnes ve hmotě zámku zachován. Baroknímu zámku jsou připisovány zdi přízemí a patra, rovněž přízemní prostory klenuté klášterními klenbami se zrcadly. Barokního původu jsou rovněž topné komory sklepa, přízemí a patra, které obsluhovaly vždy dvojici kachlových kamen. Na povinnost štípat dříví a přikládat do zámeckých kamen si stěžovali (mimo jiné) roku 1767 poddaní. (Pozn. 5)

Myšlenku, že je základní konstrukce ještě barokní, dokládá situování piana nobile (šlechtického, hlavního patra) do 1. patra (2. NP). Klasicismus upřednostňoval spíše přízemí. Hnojnický zámek má patro zdůrazněno většími okny a výškami stropů. Možná lze baroku připsat mansardovou střechu s vikýři (volskými oky), která je zachycena na nejstarší fotografii zámku. K velké přestavbě zámku došlo koncem 30. nebo na začátku 40. let 19. století podle projektu architekta Josepha Kornhäusela. To byl známý vídeňský architekt, který byl činný také na území Moravy a Slezska. Zachoval původní barokní dispozici a pravděpodobně právě on její střední část zvýšil a doplnil oběma rizality s iónskými polosloupy a portiky. Navrhnul členění a výzdobu fasády. Některé architektonické prvky se objevují na jiných Kornhäuselových realizacích. Kornhäusel vystavěl taky zajímavé víceramenné schodiště, klenuté plackovými klenbami se štukovými zrcadly. (Pozn. 6) Nad nižšími bočními částmi byla snad ponechána mansardová střecha. Kornhäusel by zřejmě volil jiný typ. Stáří střechy nasvědčuje její brzká výměna za mansardovou s většími vikýřovými okny. (Pozn. 7)

Poslední velkou přestavbou, která dala zámecké budově dnešní podobu, prošel zámek asi v roce 1899. Rozhodnutí o zvýšení bočních částí bylo však učiněno už v roce 1897. Přestavbu zřejmě navrhl a realizoval těšínský architekt Ludwig Kametz. Mansardové střechy byly zbořeny a na jejich místě vzniklo druhé patro. Kametz upravil také atiku vyšší střední části, kde přidal balustrádu. K rizalitu na západním průčelí přidal prosklenou dřevěnou předsíň. Proti původnímu plánu nebyly některé architektonické záměry uskutečněny. Provedeny ale byly interiérové úpravy – např. historizující dveře a vnitřní okna. Této době se připisuje úprava přikládacích komor na spižírny. (Pozn. 8)

Beesové na konci 19. století prodali svá další sídla a to byl zřejmě důvod úprav sídla v Hnojníku. „Přestavěný hnojnický zámek se tak na přelomu 19. a 20. století stal jedinou rezidencí barona Jiřího Beese.“ (Pozn. 9) Velkou událostí pro hnojnický zámek byla návštěva s noclehem československého prezidenta T. G. Masaryka, která se uskutečnila 5. července 1930. (Pozn. 10)

Po roce 1949 byl zámek Beesům zabaven a mobiliář zámku z velké části nakonec deponován na hradě Šternberku, kde je nyní součástí expozice. Zámek sloužil národnímu podniku Československé státní lesy. Došlo k interiérovým úpravám, změně jižního vstupu na termální okno a k novým omítkám. „V roce 1956 byl objekt zámku využit pro kanceláře a byty i jako obřadní síň. V evidenci památkových objektů z roku 1965 je uvedeno, že zámek je nevhodně využíván a část jeho mobiliáře byla odvezena. Již tehdy začaly chátrat omítky a plechová krytina místy vyžadovala opravu.“ (Pozn. 11) V roce 1966 zámek převzal do své správy Státní statek v Hnojníku. (Pozn. 12) V roce 1976 je konstatováno pracovníky památkové péče, že bylo provedeno oplechování a oprava střechy a do zámku údajně nezatéká. Fasáda byla hodnocena jako v havarijním stavu. (Pozn. 13) Nicméně dokončení oprav střechy se přehouplo do 80. let. V roce 1983 se plánovalo dokončení pokrytí střechy měděným plechem a doplnění dalších nezbytných klempířských prvků. (Pozn. 14)

V 90. letech 20. století o zámek usilovala obec, ale nakonec jej získala společnost Silas trade, která jej pak prodala společnosti Fleet Wood. Fleet Wood financovala v roce 2000 vypracování stavebně historického průzkumu (pozn. 15), v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí zámku. K rekonstrukci ale nedošlo a spolumajitel firmy Fleet Wood Jörg Debrunner je ve Švýcarsku stíhán, proto se správcem zámku od jara 2004 stal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Tento stav trvá dosud (podzim 2005). Budova pomalu chátrá a provádí se základní zabezpečení objektu. V říjnu 2004 byly ukradeny dokonce vstupní dveře, které byly ihned provizorně nahrazeny jinými. (Pozn. 16) Situace je zatím patová a budova je bez využití. Vedení obce by přitom v zámku rádo vidělo třeba administrativní centrum Sdružení obcí povodí Stonávky nebo expozici muzea Pobeskydí. (Pozn. 17)

Poznámky:

1) AUGUSTINKOVÁ, Lucie-GRŮZA, Antonín. Zámek v Hnojníku. Stavebně-historický průzkum. Státní památkový ústav v Ostravě, duben 2000. Uloženo NPÚ Ostrava. Str. 31. 2) Tamtéž, str. 35. 3) Tamtéž, str. 38. 4) Tamtéž, str. 83. 5) Tamtéž, str. 83. 6) Tamtéž, str. 86. 7) Kdyby se jednalo o Kornhäuselovu, vcelku novou, střechu, spíše by ji jen upravili a nebudovali novou konstrukci. To by opět nasvědčovalo pro barokní původ mansardové střechy na nejstarší fotografii. 8) AUGUSTINKOVÁ, Lucie-GRŮZA, Antonín., c. d., str. 86-87. 9) Tamtéž, str. 47. 10) PETEREK, Tomáš. Beessové z Chrostiny a jejich rodové sídlo ve 20. století. In Těšínsko, č. 3, roč. XLIV (2001), str. 26. 11) AUGUSTINKOVÁ, Lucie-GRŮZA, Antonín., c. d., str. 87. 12) HAVLÍČEK, Bedřich. Zámek v Hnojníku. In Těšínsko, č. 1, 1990. 13) Zápis o výsledku jednání a prohlídky zámku v Hnojníku, v Tošanovicích a Ropici dne 13. 10. 1976. Dopisová dokumentace NPÚ Ostrava. 14) Zápis z jednání ve věci stavu památkových objektů ve správě Státního statku v Hnojníku dne 19. 10. 1983. Dopisová dokumentace NPÚ Ostrava. 15) AUGUSTINKOVÁ, Lucie-GRŮZA, Antonín., c. d. 16) CHOLEWA, Marek. Správou chátrajícího zámku v Hnojníku byl pověřen stát. Moravskoslezský deník, 26. října 2004. 17) NOHEJL, Vlastimil. Chlouba Hnojníku pomalu chátrá. Mladá fronta Dnes, 7. 3. 2005.

19. století, ve kterém se nacházela sochařská výzdoba. Zámek je obdélná dvoupatrová budova s plochou střechou, která je svými delšími stranami natočena k jihu a severu a svými kratšími k západu a východu. Na všech čtyřech fasádách zámku je v přízemí plochá bosáž, která je od patra oddělena kordonovou (mezipatrovou) římsou. První a druhé patro jsou odděleny kordonovou římsou dvojitou, s výjimkou severního a jižního rizalitu, které člení sloupy vysokého řádu. Nejreprezentativnější je jižní průčelí, obracející se do parku, které člení rizalit s pěti okenními osami. V prvním a druhém patře rizalit zdůrazňuje vysoký řád tvořený iónskými polosloupy, které nesou kladí tvořené mohutnou korunní římsou. Boční strany mají vždy po dvou okenních osách a vedle oken druhého patra jsou vloženy obdélné rámy. Středem rizalitu prochází průjezd, který je dnes dodatečně ukončen termálním oknem. Nad ním je portikus nesený čtyřmi litinovými sloupy s litinovým zábradlím. Úzká okna flankují vstup na portikus s prosklenými vstupními dveřmi s půlkruhovým nadsvětlíkem. Okna prvního patra rizalitu jsou doplněna suprafenestrou s rostlinným dekorem s maskaronem umístěným v medailonu a nadokenní římsou nesenou konzolami. V 2. patře je nad průjezdem termální okno. Rizalit je nahoře ukončen atikou s balustrádou. Severní průčelí je rovněž osově souměrné. Ve středu je umístěn jednoosý rizalit se vstupem v přízemí a s portikem, který nesou dva litinové sloupy, s litinovým zábradlím. Rizalit v přízemí je završený atikou. Jeho první a druhé patro je zdůrazněno jedním párem iónských polosloupů. Okna rizalitu jsou řešeny stejně jako na jižním průčelí - vstup na portikus s okny po stranách, ukončený půlkruhovým nadsvětlíkem - a termální okno ve druhém patře. Obě boční části mají vždy tři okenní osy. První okno přízemí na západ od vstupu je trojdílné. Okna prvního patra mají suprafenestru, tentokrát s jednoduchým kruhovým medailónkem. Mezi okny druhého patra jsou obdélné štukové rámy. Západní průčelí má celkem 4 okenní osy, z toho dvě prostřední patří rizalitu, ke kterému je přistavěna dřevěná prosklená veranda. Některá okna tohoto průčelí jsou zazděná. Poslední – východní průčelí je členěno pěti okenními osami. Z toho druhé okenní osy od jihu jsou zazděné a druhé okenní osy od severu jsou zmenšeny na čtvrtinový rozměr. Ve středu průčelí v přízemí je místo okna boční vstup s prosklenými dveřmi a segmentovým nadsvětlíkem. Dispozice přízemí je třítraktová, určena původním průjezdem (dnes díky příčce a změně jižního vjezdu na termální okno je jeho původní funkce trochu narušena a průjezd se proměnil v chodbu a místnost) a příčně na něj umístěnou středovou chodbou, která je klenuta valenou klenbou. Původní průjezd (dnes dělený) má stlačenou valenou klenbu s pěti páry styčných lunetových výsečí a jedním párem lunet nestyčných. Na východě u severního vjezdu je umístěno tříramenné otevřené schodiště, klenuté plackovými klenbami se štukovými zrcadly, shora osvětlované lucernou na střeše. Až na severovýchodní místnost, která má valenou klenbu se dvěma páry pětibokých lunetových výsečí, jsou všechny ostatní místnosti přízemí klenuty klášterní klenbou. Jsou dochované některé původní dveře, v barvě lomené bílé a slonové kosti. Východní část zámku je podsklepena. Jsou to tři větší prostory klenuté valeně vždy se dvěma páry nestyčných pětibokých lunetových výsečí a jedna menší, dvakrát zalomená místnost pod hlavním schodištěm klenutá stlačenou plackovou klenbou. Komunikaci mezi místnostmi zajišťuje valeně klenutá chodba, která na východě ústí ven. Dispozice prvního patra (II. NP) odpovídá rozložení místností v přízemí. Patro bývalo hlavním šlechtickým podlažím, jak dokládá jeho větší výška a rozměr oken, který je větší než v přízemí a druhém patře. Některé místnosti jsou dnes dodatečně rozdělené příčkami. Všechny místnosti jsou plochostropé, stropy jsou většinou opatřeny fabionem. Stejně jako v přízemí i tady se dochovaly některé původní dveře a ve východní chodbě dokonce historizující vestavěná skříň. Druhé patro (III. NP) je opět stejné dispozice, jako pod ním ležící patra. Rovněž je plochostropé, v rohových místnostech je viditelná konstrukce s hranolovým pilířkem.

Prozatím vše nasvědčuje tomu, že se nebude jednat o jednoho z dalších majitelů spekulujících se zámkem, ale že zámek skutečně nabyde své původní krásy. Nový majitel se ihned vrhl do příprav na rekonstrukci. Nechal interiér zámku vyklidit a vyčistit od různého harampádí, které se zde časem nahromadilo a začal zámek intensivně větrat, aby se zabránilo vlhnutí. Jako důkaz, že to se zámkem společnost myslí vážně, uspořádala poslední červnový víkend dny otevřených dveří zámku, kdy se místní i vzdálenější návštěvníci mohli na vlastní oči přesvědčit, v jakém stavu nový vlastník objekt získal, a aby měli srovnání s tím, jak zámek bude vypadat po opravě. Osobním rozhovorem s jedním za majitelů společnosti jsme se mohli dozvědět, že zámek je po statické stránce ve velmi dobrém stavu a jediné, co je třeba urychleně opravit, je střecha a chybějící okapy a žlaby, kterými do objektu zámku místy zatéká. A jaké jsou budoucí plány na využití zámku? Majitel prozatím není zcela rozhodnut. Jisté je, že zámek bude sloužit pro ubytování. Jestli soukromé nebo jako penzion, to již budeme muset nechat na rozhodnutí majitelů. Každopádně přislíbili, že zámecký park bude veřejnosti přístupný. Nový vlastník zámku ve Hnojníku je snad světlou výjimkou v moři různých nedůvěryhodných majitelů vzácných nemovitostí, který však, jak doufám, nezůstane osamocen..