
Bývalý arcibiskupský zámeček v rámci historické části rozlehlého továrního areálu někdejších slavných železáren ve Frýdlantu nad Ostravicí v jižní části města. Zámeček sloužil v době návštěv vlastníka železáren - olomouckého arcibiskupa - ve 2. polovině 19. a ještě na samém počátku 20. století jako jeho rezidence.
S počátkem 20. století začal význam železáren klesat a po změně vlastníka se bývalý zámeček stal součástí správních a kancelářských objektů železáren. S koncem provozu železáren se dostal v rámci privatizace na počátku 90. let 20. století objekt do soukromých rukou a dnes zde sídlí společnost zabývající se opravou automobilů.
Bývalý zámeček již ničím nepřipomíná někdejší honosnou arcibiskupskou rezidenci - ztratil veškeré zdobné prvky fasády i vybavení interiérů, uchoval si pouze základní hmotu a dispozici.
Omítka je provedena z břízolitu, okna jsou obdélná, nedělená. Objekt je součástí severní fronty někdejší hlavní železárenské třídy, po jejíž severní straně se rozkládaly správní budovy železáren (byty vedení železáren, tovární pivovar, správní budova, kaple a zámeček) a podél jižní fronty vlastní provozní a výrobní objekty a haly. Původní klasicistní vzhled zámku však byl mnohem honosnější. Přízemí od patra oddělovala profilovaná kordonová římsa. Přízemí bylo členěno dle dochovaných historických fotografií horizontální bosáží s okny umístěnými v mělce ustoupených segmentem ukončených nikách s výraznými podokenními římsami. Patro bylo členitější, s podokenní římsou, s okny ve štukové šambráně a trojúhelným nadokenním tympanonem. Štíty byly lemovány zděným profilovaným rámem a uprostřed se nacházelo kruhové větrací okno ve štukovém rámu. Nad hřeben nízké sedlové střechy vystupovala trojice komínů..
Ve 30. letech 19. století, za přímé správy olomouckých arcibiskupů, došlo k výraznému rozvoji a modernizaci podniku. K roku 1841 se zmiňuje výstavba závodní kaple sv. Barbory ve spojení se správní budovou. Snad v této době byla vystavěna i arcibiskupská rezidence - zámeček - která sloužila v případě návštěvy vlastníků železáren k jejich ubytování. Prvním, kdo zdejší zámek využíval, byl patrně arcibiskup Maxmilián Josef Somerau Beckh. Jistotou je, že k roku 1867 tato rezidence již stála a plnila svou funkci. Kolem roku 1900 za arcibiskupa Theodora Kohna došlo k některým dostavbám a modernizacím správních budov železáren (nástavba kaple a správní budovy). V roce 1913 arcibiskupství pronajalo železárny společnosti Ferrum, ale vymínilo si užívání arcibiskupské rezidence. V roce 1919 po složitých politických i sociálních změnách byla rezidence arcibiskupa vyklizena (vybavení bylo převezeno do Olomouce a Kroměříže) a objekt předán společnosti Ferrum. Té sloužila budova jako byty zaměstnanců a ke správním účelům. Po roce 1945 byly železárny, stejně jako všechny související objekty, znárodněny a pod mnoha jmény se nakonec jako Ostroj Opava, pobočka Frýdlant n. O., dočkaly roku 1989. Následovala privazitace, úpadek bývalého slavného podniku a jeho uzavření. Dnes bývalý zámek - arcibiskupská rezidence - slouží jako soukromý objekt potřebám autoservisu.