Skalice

V 15. a 16. století byla Skalice alodním statkem v držení příslušníků rodu píšícího se ze Skalice. Jako první se uvádí s predikátem ze Skalice již v roce 1409 Pelka ze Skalice. Pak prameny dlouho mlčí, až v roce 1480 se objevuje jako svědek v listině Václav ze Skalice. Ten drží Skalici ještě v únoru následujícího roku. Pak z pramenů mizí a na jeho místo nastupuje patrně jeho syn Jiřík ze Skalice. S jeho jménem se setkáváme až do roku 1517. Naposledy se se jménem zemanů ze Skalice setkáváme v roce 1525, kdy jako svědek vystupuje Jan ze Skalice. Poté patrně zemanové ze Skalice buďto vymřeli nebo zchudli natolik, že museli své panství prodat. Někdy mezi léty 1525 – 1573 připadla patrně Skalice knížecí komoře, neboť v roce 1573 je již součástí frýdeckého panství a spolu s ním je prodána Matyášovi z Lohova a na Staré Vsi za 36 000 zlatých. Je velmi pravděpodobné, že psali se zemané ze Skalice podle této obce, jistě zde měli i své drobné sídlo. Dnes již nikdo neurčí jakou formu a podobu mělo. Podle skutečnosti, že se tento predikát vyskytuje až na přelomu 15. a 16. století, se zdá, že se již nejednalo o klasické DSO (drobné středověké opevnění), čili drobnou fortifikaci na chráněném místě s příkopy a valy, ale spíše již o jakousi ranou formu panského domu (tvrze) v rámci hospodářských budov. Ty daly později základ nově vzniklému panskému dvoru, zmiňovanému prvně v roce 1664, nedaleko plochého sedla mezi vrcholy Skalické Strážnice (438 m) a Vrchy (433 m). Toto místo mělo několik výhod: jednalo se o nejvyšší místo již existující vsi Skalice (vyjímaje jen oba zmíněné vrcholy na sever a jih), na západ se terén svažoval podél údolí potoka Skaličník, kde ležela obec a bylo zde možno dobře přehlédnout velkou část údolí řeky Ostravice od Bašky až po Frýdek, na západ svahy prudce spadaly k meandrující řece Morávce a byl odtud výhled na velkou část Těšínska a cestu z Frýdku do Těšína. Dvůr byl pravděpodobně založen za poručnické vlády nad nezletilým těšínským knížetem Václavem moravským velmožem Janem z Pernštejna a na Helfštýně, kterému se připisuje také založení Janovic a lesní kaple v sedle pod Skalickou Hůrkou, později rozšířené v kostel sv. Martina (stavba kostela započala roku 1612, dokončena roku 1617, vysvěcen roku 1622, … viz kostel sv. Martina). Panský dvůr, je zachycen i na mnoha historických mapách. Na mapě 1. vojenského mapování je zobrazen jako výrazný několika traktový objekt na jih od kostela sv. Martina. Na 2. vojenském mapování je dvůr označený jako M.H. = Mayer Hof = Panský dvůr a je možno rozeznat jeho jednotlivé budovy a celkové situování. Na mapě 3. vojenského mapování je již zřejmé, že dvůr přestával plnit funkci a je pomalu rozparcelováván. Mnozí badatelé předpokládají jakési drobné prvotní „šlechtické sídlo“ ve Skalici na tzv. Skalické Strážnici (též Skalické Hůrce), kde mělo být i jakési strážisko na ochranu obchodní cesty vedoucí na Těšín. Zde měla být stálá posádka ozbrojených lidí, kteří měli za úkol střežit oblast proti lupičům a nepřátelskému vpádu. Mohlo se jednat jen o jednoduché dřevěné provizorní opevnění, které jak sám název vypovídá, mělo strážit území. Podobných strážišť existovalo patrně více a tvořili jakousi síť podél důležitých obchodních stezek. Například na moravské straně, nedaleko Staříče u Místku se zvedá kopec s názvem Strážnice (392 m). Pod ochranou Strážnice dle nich vznikl později panský dvůr, jenž se potom stal základem rozvoje vsi Skalice. Je to však nepravděpodobné že by raně středověké strážiště přežily až do 15. století. Právě proto je očekáváno sídlo pánů ze Skalice již v rámci vsi a rodícího se dvora. Na přesné potvrzení domněnky o původním strážním sídle na Skalické Hůrce či v její blízkosti, stejně jako na potvrzení skutečného umístění domu pánů ze Skalice v rámci dvora si však budeme muset ještě počkat. Dnes nelze bez archeologického průzkumu s určitostí prokázat, že zde měli příslušníci drobného vladyckého rodu, píšícího ze s predikátem „ze Skalice“ své rodové sídlo.