
Skalické šlechtické sídlo si lze pravděpodobně představit jako jednoduché nezdobné přízemní stavení, možná s dřevěným patrem na kamenném přízemí s jednoduchou valbovou či sedlovou střechou. Poznání jeho podoby je navždy znemožněno demolicí a zánikem bývalých budov panského dvora, je totiž pravděpodobné, že stávalo-li zde panské sídlo, pak mohlo být obsaženo ve zdech pozdějších konstrukcí hospodářských a provozních budov dvora.
První zmínka o vsi Skalici pochází z roku 1305 (tehdy byl sepsán známý soupis desátků vratislavskému biskupství v němž bylo poprvé jmenováno mnoho vesnic na Těšínku a Ostravsku). Tehdy ves příslušela do majetku těšínských knížat. V 15. a 16. století byla Skalice alodním statkem v držení příslušníků rodu píšícího se ze Skalice. Jako první se uvádí s predikátem ze Skalice již v roce 1409 Pelka ze Skalice. Pak prameny dlouho mlčí, až v roce 1480 se objevuje jako svědek v listině Václav ze Skalice. Ten drží Skalici ještě v únoru následujícího roku. Pak z pramenů mizí a na jeho místo nastupuje patrně jeho syn Jiřík ze Skalice . S jeho jménem se setkáváme až do roku 1517. Naposledy se se jménem zemanů ze Skalice setkáváme v roce 1525, kdy jako svědek vystupuje Jan ze Skalice. Poté patrně zemanové ze Skalice buďto vymřeli nebo zchudli natolik, že museli své panství prodat. Někdy mezi léty 1525 – 1573 připadla… číst dále
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.