Zámek v Dolních Domaslavicích by jste dnes hledali marně. V důsledku výstavby Žermanické přehrady byl tento nevelký, leč o to krásnější zámeček, po roce 1958 zcela zbořen a zatopen.
Nevelký klasicistní zámeček s empírovými prvky, postavený po roce 1804 rodem Janušovských z Vyšehradu, stával nad pravým břehem říčky Lučiny. Byl součástí patrně staršího dvora, jehož jihovýchodní frontu tvořil právě zámek. Za zámkem se směrem k řece táhla zahrada.
Zámek byl jednoduchou obdélnou přízemní stavbou s vysokou mansardovou střechou a středním patrovým rizalitem zdobeným štukami. Nad hlavním vchodem byl umístěn erb stavebníka. V období socialismu byl silně znehodnocen užíváním zdejší JZD a přístavbou garáží. Přesto všechno byl zámek v poměrně dobrém stavu a nebýt výstavby přehrady, mohl dodnes tvořit krásný prvek v krajině.
Historie dolnodomaslavického zámkuOd svého vzniku byla ves alodním panstvím. V roce 1454 se v listinách objevuje jako svědek Jan Rajko z Domaslovic. K roku 1485 se vzpomíná Jan Myloch z Domaslovic, ale není jasné o kterou z obou Domaslavic vlastně šlo. V 16. století byli majiteli Dolních Domaslavic Tlukové z Tošanovic. Kolem roku 1565 držel Dolní Domaslavice Jakub Tluk z Tošanovic, asi jen polovinu, a držel je ještě v roce 1595. Roku 1600 se jmenuje už Anna Marklovská z Žebráče, vdova po Jakubu Tlukovi. V roce 1603 koupil od Anny Marklovské Dolní Domaslavice za 4 700 zlatých Adam Scipion z Kretčína. Po jeho smrti držela statek vdova Kateřina Marklovská, provdaná později za Jindřicha Ruckého z Rudz a držela statek ještě roku 1637. Koncem 17. století byl statek v držení Václava a Rudolfa Pelhřima z Třánkovic, kteří jej vlastnili ještě v roce 1717. V roce 1731 koupil Dolní Domaslavice a Dolní Volovec od sirotka Maxe Gottlieba Skrbenského z Hříště Jan Filip ze Saint Genois. Ten roku 1735 prodal Dolní Domaslavice Antonínu Václavu Harasovskému z Harasova, který k nim připojil Prostřední Domaslavice a Volovec. Dále tu seděl Jáchym Václav Harasovský. V roce 1756 držel statek Jiří Ohm Janušovský z Vyšehradu. Ten umírá 30. března 1773 a statek přebírá jeho syn Karel Janušovský, který jej drží až do své smrti roku 1794. Pak přechází majetek na Karlova bratra Jiřího Ohma Janušovského. Roku 1804 dal Jiří Ohm Janušovský z Vyšehradu postavit v Dolních Domaslavicích na pravém břehu řeky Lučiny nevelký zámek. Roku 1836 držel statek novojičínský kupec František Knězek, po něm Rudolf Mosler, následoval Felix Roter, roku 1876 Jakub Kulban, roku 1883 Pavel Goch a o rok později Artur a Emilie Gochovi (PP). Počátek 20. století byl také počátkem konce dolnodomaslavického panství. V roce 1903 byl statek rozparcelován, budovy se zámkem a část pozemků koupil Jan Slanina, který zřídil záhy po převratu roku 1918 v části hospodářských objektů garáž pro místní autobusovou linku. Po roce 1945 se stal zámek majetkem ČSAD a byl upraven na garáže. V letech 1951 byla zamítnuta žádost o příspěvek na údržbu objektu. Krátkou dobu sloužil zámek jako staveništní zařízení při výstavbě Žermanické přehrady. Po dokončení přehrady byl zámek roku 1958 zbořen a jeho místo pohlceno vodami přehrady.
Popis zaniklého zámku v Dolních DomaslavicíchOd severní strany byla v budově kancelář, kuchyně a pec na pečení chleba, od jihu byl přijímací pokoj pro hosty, vzatu pak pokoj pro pokojské a služky včetně sociálního zařízení. V poschodí, resp. podkroví, byla ze strany průčelí zámku veliká světnice pro panstvo a dvě menší světničky, které sloužily jako ložnice. Z ložnic vedl zvonek do pokoje služebnictva. Zbytek střešního podkroví byl upraven jako sýpky. Jen malá část budovy byla podsklepena a sklep, jehož metrovou zdí vedlo jen malé trychtýřové okénko, jímž by se z venkovní strany ani hlava neprošla, sloužil v době roboty též jako věznice k trestání různých provinilců. Prostor před zámkem, kde byla okrasná zahrádka, byl vhodně upraven. Chodníčky byly vysypány jemnou struskou, prostor osázen ozdobnými keři a květinami. Za živým plotem byl bazén a vodotrysk. Z návrší zvaného „Kympa“ byla přiváděna do zámku voda dřevěným potrubím. Do stájí vedl druhý vodovod z rybníka zvaného „Stovki“. Zámecká budova stála v západní části areálu, v jižním prostoru byl lihovar a „volárna“, od východu chlévy, kočárovna a kovárna. Za kovárnou byl prostor zámeckého areálu uzavřen velikou branou, za níž byly stodoly a sklepy k uskladnění brambor. V severní části areálu byla konírna, dva byty pro šafáře a kováře a prostor uzavírala stodola. Pro deputátníky byly v blízkosti postaveny čtyři domky , každý o čtyřech světnicích. Každá rodina používala jen jednu místnost. K deputátnickému bytu přináležel i chlívek pro kozu a vepře.“
Dodejme jen, že přízemní zámeckou budovu kryla mansardová střecha s vikýři. Sedmiosému čelnímu průčelí do dvora dominoval patrový mělký tříosý rizalit s bohatou štukovou výzdobou, meziokenními pilastry v patře a okny ve zdobených štukových šambránách. Fasádou kolem celého obvodu procházela nadokenní římsa. Fasádu ukončovala bohatě profilována podstřešní římsa. Podobný, avšak nezdobený mělký rizalit se nacházel ve středu průčelí obráceného do zahrady na západě, kde na něj v úrovni přízemí navazovala menší přístavba se vstupem do zahrady. V severozápadním nároží byl zámek doplněn o provozní přístavek.
|
Přihlášení |
