ostravický hamr č. III

Není však vyloučeno, že k jeho pohonu mohl být využit i vodní náhon od výše položených hamrů č. I a II, který byl dřevěným korytem převeden přes potok Řasník. Hamr měl obdélný tvar, podélně orientovaný k vodnímu náhonu. Částečně byl vystavěn přes něj, do tělesa vodního náhonu, takže náhon vlastně protékal budovou v jakémsi krytém zaklenutém tunelu. Teprve na konci budovy vytékala voda vodopádem z vantroků ven. Byl tedy na horní vodu. Udává se, že budova byla 20 m dlouhá, 12 m široká a 5-6 m vysoká. Interiér hamru prosvětlovala výše položená půlkruhová okna. Celek pak kryla prostá sedlová střecha, jejíž krov byl v interiéru přiznaný, neboť hamr neměl strop. Severovýchodní vstupní průčelí (to, které se nepřimykalo k náhonu) doplňoval mohutný vyšší komín. Hamr "trojka" měl celkem 4 dřevěná kola na horní vodu a patřil tedy k těm větším z hamrů. Každé kolo měl svůj význam a pohánělo buchar, dmychadlo, nůžky nebo brus. Původní stará cesta z Frýdlantu do Ostravice vedla podél východní strany hamru, kde bylo i další zázemí provozu a dvůr. Později, když byla zřízena v tomto místě železnice, byla hlavní cesta přeložena západním směrem za vodní náhon. Od roku 1927, kdy byl provoz v hamru definitivně ukončen, budova rychle chátrala. Ještě na konci 50. let 20. století zde stávaly mohutné kamenné zříceniny. I ty však byly časem rozebrány, takže se dodnes z hamru nezachovalo vůbec nic. Jen nenápadná zarostlá plocha vedle hlavní silnice s nevýraznými terénními vlnami v místě rozbořených kop zdiva a větší "jáma" po místě, kde za hamrem voda vytékala zpět do vodního náhonu. Nad místem hamru nelze rozeznat rýhu po vodním náhonu, naopak pod hamrem se rýsuje velmi dobře a lze ji vysledovat až na nedaleko položený a rovněž zaniklý hamr č. IV..

S rozvojem zdejších provozů se rozrůstal i počet různě přidružených provozů. K těmto provozům patřily i železárenské hamry. Vznik prvních hamrů v obci Ostravice nedaleko Frýdlantu, na moravské straně řeky Ostravice, spadá snad do 18. století, kdy jsou bezpečně zobrazeny na mapě 1. vojenského mapování ze 60. let 18. století. S rozvojem železáren spojeným s rozmachem tzv. průmyslové revoluce na počátku 19. století přišla i snaha rozvíjet a modernizovat zdejší provoz. Vlastník železáren se tehdy rozhodl pro stavbu nových hamrů a modernizaci těch starých. Tímto úkolem pověřilo olomoucké arcibiskupství v čele s arcibiskupem Rudolfem Janem Habsburským v roce 1825 hamernického mistra Josefa Kuděláska. Tehdy byl zřejmě výrazně zmodernizován i tento starší hamr. S postupným úpadkem frýdlantských železáren po 2. polovině 19. století, spojeným s výrazným a rychlým rozvojem železárenského průmyslu v ekonomicky výhodněji položené Ostravě, započal i úpadek hamrů. Na přelomu 19. a 20. století sloužil hamr spíše jen jako kovářská a zámečnická dílna. Jeho provoz byl zcela ukončen v roce 1927. Pro jeho nevyužitelnost byl nechán napospas osudu a přírodě. Ještě koncem 50. let 20. století bylo možné u cesty spatřit monumentálně působící kamenné pobořené zdivo hamru. Později bylo zdivo rozebráno na stavební materiál a hamr tak zcela zanikl.