Kateřinice - zámek (Kattendorf)
Kateřinice leží asi 5 km sv od města Příbora. V pramenech je obec uváděna také pod názvy: 1389 - Katherendorff, 1408 - Katherzincze, 1672 - Katerzinicz, 1718 - Kattendorff, 1872 - Kateřinice, jindy také Katharinendorf, Katrinsdorf, Katreinsdorf a podobně.
První písemná zmínka o Kateřinicích jako o lénu olomouckého biskupství pochází z roku 1358, kdy jistý Tas z Kateřinic se svou sestrou Ofkou, jejímu manželu Dětřichovi z Prusinovic, pouští na Velké Senici u Olomouce 50 ročních hřiven. V jiné listině z roku 1375 se dovídáme o manu olomouckého biskupa Maršíkovi von Katharinendorf, ve které potvrzuje biskup Jan IX. smlouvu mezi olomouckou kapitulou a Maršíkem, stran statku ve Fryčovicích, patřícího kapitule. Maršík je v pramenech (1375 - 1403) uváděn také jako Marsso, či Marsyko de Katryzynycz či de Katharinsdorf. Na Kateřinicích se uvádí ještě roku 1403. K roku 1391 je připomínán nějaký Herš či Hereš z Kateřinic a mezi léty 1375 - 1408 Tas z Kateřinic. Roku 1396 se kateřinická tvrz uvádí v manských knihách olomouckého biskupství.
Starý vladycký rod Kateřinských z Kateřinic se na Moravě vyskytoval dosti často. Po nabytí nedalekých Rychaltic se rod psal také jako Rychvaldští z Kateřinic. Znakem tohoto rodu byla na štítě podkova, často různě zdobená, obrácená vzhůru.
15. listopadu 1408 je v manské přísaze biskupu Konrádovi podepsán i jistý Nikolaus de Katerzynce, syn Maršíkův, jenž obdržel léno v Kateřinicích a Rychalticích. Členy této rodiny byli i Jan z Kateřinic, psaný k roku 1429 s přídomkem z Kattendorfu. Roku 1445 užívá Jan znaku dvou spojených rohů, později podkovu. Jeho manželkou byla Hedvika z Petřvaldu, připomínaná k roku 1446. Na Kateřinicích seděli v letech 1437 - 1446 (Lechner I. 15, II. 57, CDM IV. 28). Jeho bratr Pavel z Kateřinic přijímá léno roku 1436 a na Kateřinicích se uvádí i následujícího roku (Lechner I. 43). Oba, spolu se svým příbuzným Janem Čapkem ze Sán, se uvádějí jako držitelé hradu Hukvaldy. K roku 1475 se zde píše v souvislosti s přiřknutím práva na věno manželka Jana Čapka ze Sán, Hedvika z Petřvaldu. Jan Čapek byl jejím druhým manželem, poprvé byla provdána za Jana z Kateřinic, jak je výše vzpomenuto. Se svým prvním manželem měla Hedvika syny Jiříka a Mikuláše. Roku 1480 se tu uvádí Mikuláš z Kateřinic, majitel sousedního léna Trnávky (1481 - 1484) (DM IV. 28). V listině z roku 1483 jsou uváděni jako svědci Jiří z Trnávky a Brušperka a Jiří z Kateřinic a Rychaltic. Druhý jmenovaný držel mimo tvrzí v Kateřinicích (1465 - 1476) a Rychalticích také tvrz v Podhradí u Napájedel. Ve znaku k roku 1461 nosil lilii neznámých barev. Roku 1487 je připomínána i Kateřina z Kateřinic a Rychaltic, manželka Jana Stoše mladšího z Kounic.
Ve smlouvě z roku 1513 mezi Jindřichem Krašovským z Krašovic a Janem Bruzovským z Bruzovic je uváděn, jako služebník olomouckého biskupa, Bohuš Rychvaldský z Kateřinic. Na Dubčanech u Olomouce je uváděn v letech 1503 - 1516 Bernard Rychvaldský z Kateřinic s manželkou Kateřinou ze Stvolové. Poslední z tohoto rodu se připomíná k roku 1537 Jindřich Rychvaldský z Kateřinic. Brzy po tomto roce se již jako majitel tohoto biskupského léna uvádí Jan Chorynský z Ledské, který statek vyženil s Kateřinou Rychvaldskou z Kateřinic.
Chorynští z Ledské pocházeli ze starého českého rodu z východních Čech. Nosili svisle půlený erb, obě polovice zlaté, v každé z nich byl jeden roh se třemi račími klepety. Vpravo byl roh černý s klepety stříbrnými, vlevo tomu bylo naopak. Stejné rohy s klepety sloužily i jako klenot, ale pravý roh byl stříbrný, levý černý. Nejstarším známým příslušníkem rodu se uvádí v polovině 14. století Balthasar de Ledecz. Do panského stavu byli Chorynští povýšeni roku 1710. V druhé polovině 15. století získali moravský statek Choryni na Vsetínsku, která jim byla po bitvě na Bílé hoře zkonfiskována. Zakladatel větve rodu Ctibor Chorynský s chotí Annou Skrbenskou z Doloplaz prodal své panství Ledeč u Židlochovic a odešel na Moravu.
V letech 1517 - 1536 zastával Jan Chorynský z Ledské úřad dvorního hofrychtéře (sudího) olomouckého biskupa. Roku 1517 drží ještě Choryň spolu se svou manželkou Kateřinou. Po jeho smrti roku 1540 přebírají léna Choryň, Kateřinice, Trnávku, Loučku, Podolí spolu s pustými vesnicemi Stanišovem a Pankovou jeho synové Ctibor, Adam, Václav, Albrecht a Hynek. V nedíle drží Kateřinice ještě roku 1554 (DM V. 23, 43, XV. 136). Václav Chorynský vystavěl roku 1573 nejstarší část zámku v Choryni. Roku 1546 drží i Loučku a Podolí, kde je mezi léty 1546 - 1593. Roku 1563 je na Kateřinicích uváděn jeho bratr Adam Chorynský. Po něm je zde nejstarší z bratrů, evangelík Ctibor, měl za manželku Kateřinu Pražmovou z Bílkova (DM XXII. 39, ČMM 1922, 157). Spolu měli děti Absolona, Karla Václava a Alexandra. Roku 1611 byl Ctibor opatrovníkem panství Meziříčského. Umírá roku 1621, ale již následujícího roku je Chorynským kateřinické léno pro účast v povstání proti císaři Ferdinandu II. zabaveno. Konfiskát byl koncem roku 1622 kardinálem Dietrichštejnem prodán za 6 000 zlatých hukvaldskému úředníku Janovi Kryštofovi Orlíkovi z Lažiska, který je zde v letech 1622 - 1628. Jan Kryštof Orlík pocházel ze starého slezsko-polského rodu z Lazisk u Mníšku v radomské oblasti, erbu zv. "Nowina". Do stavu svobodných pánů byli Orlíkové povýšeni roku 1624, do stavu hraběcího roku 1753. (Rod vymřel roku 1810.) Jan Kryštof (zemř.17.1.1644) byl ženat s Ludmilou Bergerovou z Bergu (zemř.17.8.1645). S ní měl čtyři syny - Jana Kryštofa, Stanislava Jeronýma, Mikuláše Felixe a Františka Jiřího. Vyznamenal se jako obránce hukvaldské pevnosti v době Mansfeldského vpádu. Vedle Kateřinic a Trnávky vlastnil Litultovice, Manskou Sedlnici, Hukovice a dvůr ve Stikovci. Počátkem roku 1628 prodává Jan Kryštof Orlík statky Kateřinice a Trnávku s celým příslušenstvím za 6 900 zlatých Janu Jiřímu Harasovskému z Harasova.
Předkové tohoto rodu pocházeli z Čech, psaní dle hrádku Harasova pod Bosyní, později usedlí ve vsi Suché na Těšínsku. Ve znaku měli polovičný štít, vpravo stříbrný, vlevo na příč červený a černý. Přikrývadla červeno-stříbrná a černo-stříbrná. Klenotem byl kotouč s pštrosími pery. Roku 1648 drželi kateřinické léno jeho synové Jiří, Bedřich a Jan. Jiří držel také léno Trnávku a v letech 1634 - 1639 manský statek ve Staříči (Albrecht Harasovský na svob. dvoře ve Staříči uváděn již k 23.4.1533). Jan je uváděn k roku 1633 také na Horních Třanovicích. Bedřich umírá okolo roku 1650. Roku 1698 jsou zdejšími majiteli potomci uvedených bratří, Václav a Maxmilián Harasovští. K roku 1710 je zde již Václav sám. Za Maxe i Václava dochází na panství k velkému navýšení robotních povinností. Maxmilián Harasovský neblaze proslul jako hukvaldský hejtman při vojenském zásahu proti vzbouřeným poddaným na hukvaldském panství roku 1695.
O Václavu Harasovském se dovídáme i z příborské piaristické kroniky, že 30. října 1707 byl na svém sídle v Kateřinicích přepaden valašskými zbojníky a tělesně ztýrán. Těmiž zbojníky byl za své tvrdé vystupování vůči poddaným přepaden také Maxmilián na svém sídle v Trnávce. Dle téhož pramene, syn Václavův, Antonín Harasovský se dne 3. června 1714 uchýlil do azylu k příborským piaristům, požívajícím tehdy ještě toho práva, a to po útěku z Vyškova, kde prý zabil nějakého žida. Antonín Harasovský zemřel 2. března 1754 a byl pochován v rodinné hrobce v příborském farním kostele Panny Marie.
Od roku 1754 do roku 1763 drží kateřinický majetek Joachim Václav Harasovský, po jehož smrti byly Kateřinice s příslušenstvím prodány za 7 000 zlatých rýnských Karlu Josefovi hraběti Vetterovi z Lilie a na Nové Horce (DMb XIII. 33). Rod Vetterů pocházel ze Štýrska, český inkolát obdržel roku 1654. Za Vetterů však sídlili na zámku pouze panští úředníci. Vetterům pak Kateřinice náležely až do roku 1945.
Původní kateřinická tvrz stávala v jižní části obce u lesa Hájku. V urbáři z roku 1610, kdy náležela Ctiborovi Chorynskému, je popisována jako jednoposchoďová budova, z části z kamene a dřeva, s mnohými pokoji. Ohodnocena je zde částkou 500 zlatých. Při tvrzi je uváděn hospodářský (tzv. Horní) dvůr, chlévy, pivovar a dvě velké štěpnice.
Původně vodní tvrz byla vystavěna na malém pahorku chráněném ze všech stran rybníkem, jehož původní rozloha je i dnes v současném terénu dosti zřejmá. Teprve za Maxmiliána a Václava Harasovských, brzy po roce 1698, byl rybník zrušen a původní vodní tvrz přestavěna na zámeček. Za Vetterů z Lilie byl zchátralý lovecký zámeček sídlem kontrolora a purkrabího, později jen správce. Horní patro zámečku nebylo nikdy upraveno pro obývání a zřejmě vždy sloužilo za sýpku. V první polovině 19. století byl v něm nakrátko zřízen panský zájezdní hostinec s přilehlou palírnou a pekárnou, který byl okolo roku 1855 přeložen do budovy zvané Dolní dvůr. Do roku 1938 byl pak využíván jako sýpka. Objekt však nebyl udržován, nadále chátral, až se v listopadu 1941 zřítila část střechy. Část objektu byla proto z bezpečnostních důvodů roku 1952 zbourána, stavební kámen použit na vybudování cesty k ovčírně a zbytek budovy přestavěn na hájovnu. Stáje u zámku byly zbourány po požáru, který byl zapříčiněn úderem blesku.
Z původního zámku se do současnosti zachovala část kamenných klenutých (pozdně gotických) sklepů a stará kamenná studna o průměru 1,2 m, ještě dnes 7 m hluboká. Asi třetina objektu má dochováno i původní zdivo z barokního zámku, v přízemních místnostech s klenutými stropy. Na severní straně od zámečku stávaly veliké kůlny a vepříny, na straně západní stály dřevěné stodoly s podjezdem do hospodářského dvora. Na jihu byly rozsáhlé chlévy pro hovězí dobytek a budova pro šafáře a velebníka. K panskému dvoru příslušela ovčírna s výrobnou sýrů. Kolem dvora se prostíraly četné rybníky, které se táhly až k vesnici. Podobně tomu bylo i okolo samotného zámku a po obou stranách silnice. Až v polovině 17. století byly rybníky vypuštěny a zrušeny.
Dnes je bývalý zámek, připomínající spíše řadový rodinný dům v soukromém majetku pana Jindřicha Horkela. Dům na parcele č. 289 nese popisné číslo 45. Současný majitel zrenovoval původní dochované klenuté sklepy, citlivě restauruje i část zachovalých přízemních místností bývalého zámku. Při čištění studny a při úpravách terénu byla nalezena bohatá kolekce keramického materiálu datovatelného do období 15. až 19. století. Nejstarší keramika je lošticoidního typu. Zajímavé jsou i nálezy zbytků renesančních kachlů s bohatým reliefním zdobením. Zajímavým byl nález zbytků dřevěného potrubí, které vedlo od studny v kopci Kamenném (dnes uložená v depozitáři kopřivnického muzea, stejně jako uvedený archeologický materiál).
Díky příkladnému přístupu majitele, k této v nedávné minulosti téměř likvidované památce, bude alespoň její část zachována příštím generacím.
Prameny:
Turek Adolf,Urbář panství Kateřinic a Trnávky z roku1610. Kravařsko,roč.XII.č.1/1949.
Fryč Jiří, Nová lokalita z konce 17.-18. století v Kateřinicích, okr. Nový Jičín. IZČAS 1983.
"Zápisky z historie Kateřinic" (rukopis zápisků Fr. Klajného /nar.10.10.1899, z. 11.6.1963/
z Kateřinic č.65, zaznamenal Jan Fišar z Kateřinic (n.2.6.1876/, originál vlastní Felix Richter, Kateřinice č.55.
