
Hrádek leží na vysokém a těžko přístupném ostrohu na levém břehu řeky Vltavy. Má přibližně trojúhelníkový půdorys, obrácený vrcholem k jihozápadu a základnou k severovýchodu. Na severovýchodní straně, tedy při pomyslné základně trojúheníka, bývalo předhradí s hospodářským zázemím hradu. Hrad byl od předhradí oddělen hlubokým příkopem. Z předhradí vedl přes příkop padací most. Za mostem se vjíždělo průjezdem do nádvoří. Hrad pravděpodobně neměl vstupní bránu (vrátnici) a vchod byl vytvořen pouze průjezdem čelního křídla hradu. Za vstupem následuje nádovoří, obklopené původně ze všech tří stran následně za sebou navazujícími jednopatrovými stavbami. Na východním konci severního traktu, tedy směrem doleva při vstupu do hradu, je patrné torzo hradní kaple s polygonálním presbytářem. Kaple byla pravděpodobně zaklenuta křížovou klenbou a přiléhala k ní patrová budova se srubem v prvním patře, z níž se v obvodovém zdivu hradu… číst dále
Podobně jako Radyně (Karlskrone), Kašperk, nebo Karlovy Vary, nese jméno svého zakladatele Karla IV. V písemných pramenech se kromě Karlova hrádku objevuje také stejnojmenné městečko. V minulosti byl problém nejen s lokací hradu, ale i tohoto města. V současné době se většina odborníků přiklání k názoru, že městečko leželo původně na místě dnešního Purkarce. Pro ztotožnění Purkarce s městečkem Karlshaus hovoří také umístění fary a kostela v Purkarci (kostel je z 50. let 14. století) i označení Purkarce jako města v poněkud mladších pramenech v 15. století. Nejstarší zmínka o hradu je z roku 1357. Karel IV. jej založil na počátku své vlády, jako správní centrum královského území, vklíněného mezi državy Rožmberků. Karlshaus však nikdy takového významu nedosáhl. Nabízí se ještě další teze, že byl objekt založen jako mýtný hrad, pro ochranu vltavské plavby a následné vybírání cla. Je známo, že Karel IV.… číst dále
Pod zříceninou se někdy otevírá vinný sklep plný sudů, ovšem vchod střeží obrovský vzteklý černý pes. Jednou si v těch místech chudá žena radostně nabrala plnou zástěru dukátů, ale všimla si šedivého mužíčka, který za ní křičel, že nese kuřince. Opravdu, v zástěře nic jiného nebylo. Vztekle ji vysypala, ale doma našla jeden zlatý dukát zapadlý za pentli... Jindy zase malý chlapec přinesl zpod zříceniny hradu čtyři žlutá kolečka, a když je ukázal doma, byly to dukáty... Nepříjemná věc se stala čeledínovi, který na tom místě večer prozpěvoval – neviditelná ruka mu dala pořádnou facku a tak tak utekl psovi s planoucíma očima...
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.