klášter premonstrátů s kostelem Zvěstování Panny Marie

Roku 1380 zdecimoval komunitu i široké okolí mor. Od té doby se na Tepelsku i v klášteře zvyšoval podíl německy mluvících osadníků. Na rozdíl od většiny českých klášterů přečkal tepelský i díky své odlehlé poloze poměrně úspěšně husitské války, druhá polovina 15. století je dokonce považována za dobu rozkvětu. Těžkou ranou pro komunitu bylo šíření luterství v 16. století. Po druhé pražské defenestraci se v klášteře na útěku ukrývali Vilém Slavata a pražský arcibiskup Jan Lohelius. Klášter byl během třicetileté války několikrát vydrancován (falcká vojska, Švédové 1641, 1648), devastaci dovršil požár roku 1659. Na tyto události navázala po stabilisaci poměrů v zemi velkolepá barokní obnova, která se dotkla celého klášterního komplexu. Klášter byl politickým, hospodářským i kulturním centrem celého okolí, jeho působnost zasahovala do bližších i vzdálenějších míst (řízení gymnasia v Plzni od roku 1804, založení Mariánských Lázní). Rozvíjela se zdejší proslulá knihovna. Rozvoj kláštera pokračoval i během 19. století, projevil se stavebními úpravami v letech 1888–1909 (nejprve hospodářské budovy, poté nová budova knihovny a klášterního musea). Roku 1945 byli odsunuti němečtí příslušníci konventu, klášter byl osazen českými premonstráty pod vedením převora H. J. Tyla. O pět let později komunitu rozehnala státní bezpečnost a klášter obsadila armáda. Až roku 1958 byl zpřístupněn kostel a knihovna pro turistické prohlídky, celý komplex byl postupně devastován, čemuž nezabránil ani odchod armády roku 1978. Převor Tyl byl roku 1988 tajně zvolen opatem, do kláštera se vrátil v prosinci 1989. Od roku 1990 komunita postupně objekty opravuje tak, aby sloužily jak řeholnímu životu, tak umožňovaly jeho hospodářskou stabilitu..