Pohled od západu.
Z boku s hlavním vchodem.
© Jiří Schierl, 11/2010
Areál usedlosti č. p. 12 se nachází ve středu severní fronty obdélné návsi, na svažité stavební parcele nad obecním rybníčkem. V přední, dolní části parcely stojí na východě obytné stavení a na západě torzo stáje a chléva, ve střední části při západní hranici parcely pak stojí objekt sýpky. Horní, severní část parcely uzavírá dnešní torzo stodoly. V tomto rozsahu je také areál usedlosti značen na mapě stabilního katastru z roku 1842, všechny stavby jsou značené jako nespalné. Stavebně historický průzkum objektu je teprve v počátcích, zjevně však vykazuje složitější vývoj a první poznatky přinášejí pozoruhodná zjištění. Obytné stavení stojí na mírně lichoběžníkovém půdorysu, je přízemní, kryté sedlovou střechou s polovalbou a zděným lichoběžníkovým štítem v návesním průčelí, na zadním průčelí s bedněným trojúhelným štítem. Z jedné strany je střecha kryta šindelovou krytinou překrytou novějšími eternitovými šablonami,… číst dále
Toužimsko, ležící v jihovýchodní části Karlovarského kraje, resp. okresu Karlovy Vary, patří z hlediska poznání zdejších stavebních památek a zejména pak lidové architektury spíše k těm méně prozkoumaným regionům Čech. Prolíná se zde stavební oblast lidové architektury české s německou, resp. konstrukční systém roubené a hrázděné architektury, v Komárově např. usedlost č. p. 14. Při terénním průzkumu opuštěné usedlosti č. p. 12 v Komárově byly v roce 2001 zjištěny velmi zajímavé skutečnosti. První písemná zmínka o Komárově pochází sice až z roku 1358, kdy je zde připomínán farní kostel sv. Vavřince, ale sídlo je nepochybně staršího založení. Do roku 1420 byla ves součástí královského zboží při hradu v Nečtinách, pak byla v rukou šlechtických feudálů a od roku 1450 součástí hrádeckého statku s panským sídlem v sousedním Prohořském Hrádku. Objekt někdejší rychty č. p. 12 je považován za jednu… číst dále
|
Přihlášení |
