
Při mé návštěvě v březnu 2003 byl na celém areálu hradu vyčištěn parazitní porost a čerstvě vysázena školka jehličnatých stromů. Vzhledem k jejich poměrně rychlému růstu je nejvyšší čas k návštěvě Bobrové - za pár let už v hustém smrkovém houští nebude nic vidět.
Přestože nebyly zachyceny žádné zbytky zdiva a literatura předpokládá pouze dřevohlinitý charakter lokality, může hloubkový archeologický průzkum přinést nejedno překvapení. V místech, kde v jihovýchodním zaoblení příkopu lesní cesta opouští areál hradu, bylo nutné prorazit okružní val. V řezu tohoto valu jsou vidět četné úlomky kamene, které by mohly být i pozůstatkem nějaké zděné konstrukce.
Nálezy dokládají život na hradě ještě v první polovině 14. století, šlo už však jen o dožívání a definitivně byl osud Bobrové zpečetěn na přelomu 14. a 15. století, kdy byl připojen ke žďárskému klášterství..