socha sv. Floriána

Jednalo se o dar manželů Schröderových ze sousedního statku. Tento světec se podle legendy narodil ve druhé polovině 3. století v Zieselmaueru nedaleko Vídně a stal se římským vojákem. Sloužil jako vedoucí kanceláře místodržícího v Lauriaku – dnešní Lorch v rakouské spolkové zemi Horní Rakousy. Jako křesťan se snažil r. 304 zachránit své bratry v Kristu pronásledované za císaře Diokleciána. Osvobození se nezdařilo a Florián byl také obviněn. Když se nezřekl své víry, byl umučen a s mlýnským kamenem vhozen do řeky Enns. Podle legendy po nějaké době voda vyvrhla jeho neporušené tělo na břeh, kde jej hlídal orel, který k němu pustil jen jeho vdovu Valerii. Ta jeho tělesné pozůstatky pochovala ve svém sídle. Na ním byl v osmém století postaven klášter. O tři století později byly Floriánovy pozůstatky odvezeny do Říma, odkud je přenesl do Krakova polský princ Kazimír. Dodnes je sv. Florián uctíván jako patron hasičů a rolníků čekajících na déšť, také profesí souvisejících s ohněm – pekařů, hrnčířů, hutníků, kominíků. Zobrazován bývá v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho sochy se vztyčovaly na ochranu proti požárům..

Zobrazován bývá v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho sochy se vztyčovaly na ochranu proti požárům. Svatý Florián se podle legendy narodil v 2. pol. 3. stol. v Zieselmaueru nedaleko Vídně a stal se římským vojákem. Sloužil jako vedoucí kanceláře místodržícího v Lauriaku – dnešní Lorch v okolí dnešního Lince, které tehdy patřilo k římské provincii Noricum. Tamní místodržitel Aquilinus dal r. 304, když císař Dioklecián vydal jeden z několika protikřesťanských ediktů, zavřít a usmrtit mnoho zdejších křesťanů. Když se to Florián dozvěděl, spěchal jim na pomoc. Byl však chycen a mučen, aby se zřekl své víry. Když tak neučinil, byl bez ohledu na své zásluhy v armádě a bezúhonný život odsouzen k smrti. Dne 4. 5. roku 304 mu byl na krk přivázán mlýnský kámen a byl hozen do řeky Enže. Svatý Florián je jedním ze skupiny Čtrnácti svatých pomocníků, uctívaných společně v římskokatolické církvi. Jejich přímluva má být zvlášť nápomocna především proti nemocem. Skupina vznikla ve 14. stol. jako důsledek epidemie moru..