kaple sv. Siarda

1193), měl ji vystavět jistý saský hrabě. Legenda vypravuje, že nechal kapli postavit poté, co se ztratil ve zdejších lesích a byl jako zázrakem zachráněn. Nejstarším známým majitelem kaple byl Bohuslav Tullinger, leník kláštera v Teplé, který byl jejím vlastníkem před r. 1360. Později se stal rychtářem městečka Mnichov (1397). Dalším majitelem, který je znám, je Kašpar Neuburg z Mnichova. R. 1437 zasáhla Mnichov morová vlna, která městečko téměř vylidnila. Přeživší obyvatelé se rozhodli osadu přestěhovat na jiné místo, na návrší nad Siardovou kaplí, kde leží dodnes. R. 1600 je připomínána stará socha sv. Siarda. Kaple byla pobořena v období reformačních bojů, zachoval se (zázračně ?) jen obraz světce, patrně sv. Siarda. R. 1615 byla kaple obnovena opatem tepelského kláštera, Andreasem Ebersbachem. Během třicetileté války byla znovu pobořena, a zachoval se z ní neporušený opět jen obraz svatého. Znovu ji nechal r. 1664 postavit tepelský opat Raimund I. Wilfert, tentokrát se již hovoří o malém kostelu, který byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Pro místní obyvatele ovšem dál zůstal Siardovou kaplí. Současně byla obnovena poustevna u kostela. V 17. a 18. stol. byl kostelík (kaple) oblíbeným poutním místem. R. 1782 byl zrušen nařízením císaře Josefa II., který jej dal zavřít ve snaze zrušit nadbytečné mnoho klášterů, kostelů a kaplí. Místo poté chátralo. R. 1788 byl kostelík koupen obyvateli Mnichova společně s dalšími budovami, stojícími kolem, a budovy byly rozebrány na nové stavby ve vsi (mj. škola). Památný Siardův zvon byl přenesen do kostela v Otročíně. R. 1664 se zmiňuje zázračný pramen s léčivými účinky, objevený nedaleko kostela. Místní jej nazývali "Svatá studna" nebo je také známý jako Siardův pramen. Nachází se pár kroků pod kostelíkem. Ze samotného kostelíka lze najít jen zbytky zdí, vykreslující obdélnou loď a uzavřený půlkruhový presbytář. Poustevna zcela zanikla..

Vystudoval klášterní školu premonstrátského opatství v Mariengaardenu a r. 1175 přijal noviciát – do řádu jej přijímal první opat kláštera, sv. Bedřich. Roku 1194 byl zvolen pátým opatem kláštera. Ve své funkci představeného kláštera trval na ustanovení rovnosti mezi bratry, proslul jako přítel a zastánce chudoby a byl známý strohým způsobem života. Podporoval chudé a připojoval se k běžným pracím (žně, stavby hrází). Vypráví se, že jednou potkal starého přítele, který oslepl. Setkání ho dojalo, a modlil se tak vroucně za jeho uzdravení, že se příteli zázračně vrátil zrak. Pro přísný režim nebyl oblíbený u všech bratrů, r. 1230 se ho jeden z nich pokusil zabít nožem ve spánku, vzbudil se však a přivolal ostatní bratry, kteří ho zachránili. Opat vyvázl jen s lehkým zraněním a sám orodoval za viníka, aby mu bylo zkráceno pokání. Zemřel později téhož roku, 17.11.1230. Uctívání sv. Siarda schválil papež Benedikt XIII. r. 1728. Jeho svátek se v Čechách slaví 14. listopadu, bývá zobrazován v oděvu opata s opatskou berlou, s křížem, chlebem, který rozdával chudým a s lopatou, symbolem manuální práce a s pšenicí – symbolem výsledku své práce..

Byl už velmi unavený, ba, na pokraji sil a obával se, že v lesích bídně zahyne. Tehdy se začal vroucně modlit, a sliboval, že jestli bude zachráněn, vykoná zbožný skutek. Brzy poté jej jako zázrakem našli ostatní členové lovecké družiny. Siard nezapomněl na svůj slib a nechal v místě, kde byl zachráněn, postavit kapli. Často se prý později vracel a modlil se zde. Poblíž nechal později postavit poustevnu, kde žil poustevník Siardus. Podle pověsti je poustevník pochovaný 90 kroků do stráně nad kaplí, nad jehož hrobem stávala socha sv. Siarda a později kříž. Co se s nimi stalo není známo, později nad hrobem vyrostla mohutná borovice. Ostatky poustevníka jsou prý uloženy v dřevěné rakvi, která je vložena v železné rakvi, a ta v rakvi zlaté. Neuctivé chování v okolí kaple prý stíhaly nehody, a lidé měli místo v patřičné úctě. Např. zápis z farní mnichovské kroniky z r. 1818 dokládá, že mnichovský kameník musel toho roku postavit kamennou balustrádu kolem místní sochy sv. Jana Nepomuckého jako pokání za to, že uřízl několik větví z posvátné borovice nad Siardovým hrobem..