Tloskov

pop. 13 patřící. Tu jsou ještě sploštělé náspy a zbytky příkopů, pokud je hospodáři (na severní straně) nezasypali. Dvorec hospodářův stojí dílem na místě východního příkopu a náspu, dílem na tvrzišti. Uprostřed bývalého tvrziště jest hospodářův sklep, zpodek bývalé věže. Do toho sklepu, který má válcovité klenutí, jest vchod od východu, ale ten, jak se zdá, jest znova prolámán a starší vchod, který jest na severní straně a býval vchodem z vedlejších sklepů, jest zazděn od dávných dob. Jakýsi Zajíček, který byl majitelem této živnosti více než před 100 lety, prý tu věž boural. Od té věže říkalo se statku „u věžníků“. V Tloskově jest zámek, veliké novomodní stavení o dvou patrech vystavěné v první polovici 19. století. Na místě tohoto zámku býval starší zámek a ten zase stával na místě staré tvrze. Ve 14. století totiž i Tloskov i Neveklov patřily též rodině, ale členové její seděli na rozličných tvrzích. Neveklov byl již ve 13. stol. městečkem. Jindřich z Rožemberka prodal l. 1285 Neveklov klášteru Zderazskému, což l. 1301 králem Vácslavem potvrzeno. Tuším, že to nebylo celé městečko nýbrž část, jinak bychom tomu nerozuměli, proč se l. 1310 Ctiborovi z Neveklova církevními tresty hrozilo za to, že se ve zboží Zderazské vkládal. Od polovice 14. století není známky, že by Zderažští něco v Neveklově drželi. Patrony kostela zdejšího byli l. 1357 Heřman a bratří ze Spole a Majnuš s bratřími z Neveklova, l. 1376 Jeniš, Jindřich a Jeníš z Tloskova, Anežka vdova po Majnušovi, Ctibor a Mikuláš z Neveklova a Jan ze Spolek, l. 1380 Jeniš, Ctibor a Jindřich bratří z Neveklova a Mikuláš ze Spole. Bylo tedy toto zboží mezi několik vladyk, avšak tuším jednoho rodu (erbu holubice neb jiného ptáka) rozděleno. Dotčený Ctibor koupil svou část od otce Jeniše a vdovy Majnušovy a věnoval pak na ní manž. Marketě. L. 1383 vyskytuje se jako svědek, l. 1398 přispěl k založení kaplanství, k němuž pak l. 1399 kněze spolupodával. L. 1406 byl již mrtev a zůstali po něm sirotci. Okolo l. 1399 žil také Ješek Tlesk z Neveklova tuším pán na Zderadicích a mezi patrony kostela Neveklovského l. 1405 nacházíme Majnuše. Ctiborův syn byl Jindřich Takonin, jenž se poprvé l. 1411 jako opravce fary a potom l. 1412-1416 jako spolupodací vyskytuje. L. 1415 učinil s Jindřichem Tloskovským narovnání o zdejší právo podačné a vyskytuje se také l. 1419 v listu pp. z Oseka. V l. 1440-1443 purkraboval na Konopišti, l. 1448 koupil ještě plat ve Vlkonicích a pak buď zemřel aneb Neveklov prodal. S tím pak souhlasí, že l. 1453 byl držitelem Jan Řepa z Neveklova, předek spravedlivé a dobrotivé rodiny. Na Tloskově seděl Jindřich, jenž založil (1386) v kostele Netvorském ranní mši a nešpory a proto faráře rybníkem a rektora školního lesem obdařil. L. 1398 přispěl k založení kaplanství v Neveklově, l. 1440 dal faráři tudíž náhradu za role rybníkem zatopené, l. 1405 a 1415 se stranou Neveklovskou smlouval se o pořádek při podávání ke kostelu. Až do r. 1416 připomíná se často. L. 1399 připomíná se s ním Ctibor jako spolupodací. Jindřichovi synové snad byli Ctibor a Vilém bratři, kteří se l. 1435 připomínají. Ctibor sloužil l. 1447 Janovi z Kunštátu, l. 1448 byl při dobytí Prahy. Skrze manželku svou Bětu z Konojed (1450) dostal se v držení zboží Konojedského a žil ještě l. 1454. Kuneš z Tloskova, který se od r. 1468 připomíná, byl bezpochyby jeho syn. Týž prodal Tloskov Janovi Řepovi z Neveklova, tento pak přeloživ tam sídlo své z Neveklova, psal se již l. 1460 seděním v Tloskově a l. 1476 na Tloskově. Od r. 1453-1524 připomíná se pořád Jan Řepa; byli to tuším dva, otec a syn. Tento druhý Jan zemřel l. 1524 a pohřben v kostele Neveklovském, kdež se pokud náhrobek jeho spatřuje. Syn jeho Arnošt zdědil Netvořice se zbožím, ale zemřel brzo po otci v l. 1530-1532 zůstaviv nezletilé sirotky Mikuláše, Jana a Adama, ale jen tento dorostl. Co se týče Arnošta, byl pán spravedlivý, což lze shledati z následujícího: Netvorskému záduší patřily klenoty kostelní, mezi nimiž byly zlatohlavený ornát, stříbrný kalich, puška stříbrná a snad ještě nějaké kalichy. Ty schovávány bývaly vždy na tvrzi Netvorské, odkudž je snášeli do kostela, když byla potřeba a zase je nosili na tvrz, když bylo po mši. Když se dostala Arnoštovi ta tvrz, přijel mezi sousedy na Netvořice. I prosili osadní: „Milý pane! Prosíme Vás ať se ty kalichy opatří.“ A on řekl:“Dobře milý osadní, já Vám toho nebráním, opatřte sobě, já půjdu s Vámi.“ Když ty kalichy uhlídal, pravil:“Chceteli je tu nechati nechte, to já Vám nebráním, opatřte své, jak můžete, než kalichu s puškou toho mi tu nechte; pakli je k potřebě své míti chcete, vězměte, než zase mi je na to místo položte, neb já jich od záduší neodjímám neb mé není ani jeho (totiž Přibíka Břežanského), jest to starších nadání. Dojděte na onu stranu a optejte se, jestli vůle jich“. Přibík Netvorský jako spolukolátor fary Netvorské obeslal r. 1533 poručníky sirotků Arnoštových do kom. soudu z toho, že by mimo pořad práva pobrati kázali klenoty kostelní z kostela Netvorského, ale na soudě l. 1534 zdviženo obeslání to, protože se nesrovnávalo s výpověďmi svědků. Asi tehdá našli v starých písemnostech, že Neveklov jednou křižovníkům Zderazským patříval a proto se za to mělo, že jest to zboží zápisné. Již l. 1546 vyprosil si Albrecht z Gutšteina výplatu na Tloskově a Neveklově, ale hlavní útok učinila Dorota abatyše Zderazská a Světecká, obeslavši Adama o výplatu Neveklova. Ta pře podána na krále, který přibrav si soudce zemské a rady kom. soudu (1550) vypověděl, aby Adam zaplatil 650 kop za útraty a škody, za to však podržel Neveklov, poněvadž se vyrozuměti nemohlo, že jest to zápisné zboží. Potom teprve si Adam panství své Tloskovské v dsky zemské vložil. Neveklovským zjednal majestát (1564, 12. ledna) na dva výroční trhy a téhodní. Také v posledním svém pořízení pamatoval na Neveklovské, udělil jim věčné právo pivo vařiti a polovici robot jim slevil. Zemřel l. 1574 a pohřben v kostele Neveklovském, jsa toho rodu poslední. Tloskov, Netvořice a Ostromeč dědil po něm Bernart Hodějovský z Hodějova na Lčovicích a Chotěticích, kterýž k Tloskovu statek Maršovice přikoupil (1589). Týž zemřel l. 1597 odkázav všecko své zboží synům Janovi a Přechovi. Avšak Jan zemřel nedlouho po otci zůstavi nezletilého syna Smila. Spravoval tedy všechny statky Přech sám až do své smrti (+ 1610). V l. 1610 až 1615 došlo k dělení mezi Smilem a syny Přechovými o statky jich otcovské, tak že onen dostal Tloskov, Maršovice a Vlksice, tito kl. Milevský, Lčovice a Čestice. Smil podržev se stavů odbojných působil takovou měrou, že odsouzen hrdla, cti a statkův. Na život se mu sáhnouti nemohlo, protože včas ujel, ale statky jeho všechny ihned zabrány a několik dní po jeho odsouzení prodány Pavlovi Michnovi z Vacinova c. k. radě. Týž skoupil ve zdejší krajině drahně statků, pro něž se stal pánem bohatým. Po jeho smrti (+ 1632) dostaly se Tloskov a Břežany synu Janovi a když tento bezdětek zemřel, jeho staršímu bratru Vácslavovi. Tento zemřel l. 1667 též bezdětek ustanoviv za dědice bratrance Zikmunda Norberta, který však brzo po Vácslavovi sešel. Statek byl zadlužen a proto prodán l. 1669 Vácslavovi Čabelickému ze Soutic. Tento zemřel l. 1687 zůstaviv syny Gotvalda Fr. Vácslava a Jana Fr. Vácslava. Tento ujal Tloskov, ale prodal jej l. 1707 Jeronymovi Kollerodovi z Wallsee, jenž statek Drachkovský a polovici statku Leštěnského přikoupil. Po jeho smrt (+ 1726) prodán Tloskov (1727) Jáchymovi hrab. Pachtovi z Rájova (+ 1742) a byl pak v držení syna tohoto Arnošta Karla, který byl šlechetný pán, ale skrze marnotratnou potom manželku tak zaveen byl, že žil z milosti v Janovicích. Tloskov koupil l. 1797 Jakub svob. p. Wimmer známý lidumil, jenž l. 1800. Léštno přikoupil. V l. 1805-1872 drželi Tloskov hrabata Pourtales trávíce užitky jeho v Prusích. Od r. 1875 jest v držení rodiny Daňkův ryt. z Este..