vodní nádrž Mariánské Lázně

Vodní dílo je součástí vodohospodářské soustavy Podhora–Mariánské Lázně. Okolí tvoří husté lesy. Z důvodu ochrany vodního zdroje nejsou hráz ani její okolí přístupné. Podnět ke stavbě dal r. 1883 mariánskolázeňský radní Wenzel Lerchel. Důvodem byly stoupající nároky na odběr vody během lázeňské sezóny. Návrh vypracoval r. 1884 profesor pro inženýrské vědy na německé technice v Praze Andreas Rudolf Herlacher. Stavbu provedla v letech 1894-1896 pražská firma inženýra Karla Kresse. Vodní dílo bylo uvedeno do provozu r. 1896. Hráz tvořilo kyklopské zdivo ze syenitových kvádrů zděných na maltu. Stabilitu zvyšoval zemní násyp na návodní straně. Krátce po dokončení se však ukázalo, že objem nádrže je nedostatečný. V r. 1906 byl proto vypracován návrh na navýšení a rozšíření hráze a její zasypání po obou stranách až po korunu. V r. 1912 byla hráz zvýšena o 3 m a z obou stran až po korunu přisypána. K dalšímu předpokládanému zvýšení již nedošlo. Po skončení stavebních prací r. 1912 pojalo vodní dílo 278 000 m³ vody. V této podobě sloužilo do 60. let 20. století, kdy bylo rozhodnuto o zvýšení přívodu vody přečerpáváním z vodní nádrže Podhora (viz samostatné heslo) a nádrž prošla celkovou rekonstrukcí. Hráz o délce 116 m, šířce 19,5 m a výšce 15,5 m vytváří na Úšovickém potoce vodní plochu o rozloze 4,3 ha a maximální hloubce 15 m. Hlavní funkcí nádrže je zásobování města Mariánské Lázně pitnou vodou. Vedlejším účelem je částečná ochrana území pod hrází před povodněmi. V obdobích nedostatku vody může být nádrž doplňována vodou z vodního díla Podhora..