
Žlutice jsou městem s bohatstvím památek a dalších turisticky přitažlivých míst. První písemná zmínka o nich je z roku 1140. Od 13. století patřily pánům z Rýzmburka, největšího rozkvětu však dosáhly za vlastnictví husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic. Město lze snadno navštívit hromadnou dopravou (je zde i železniční stanice), autem se do města lze dostat ze severu ze silnice na Karlovy Vary nebo z jihu ze severního Plzeňska. Městem prochází několik značených turistických tras, cyklotras a je tu i několik naučných stezek. Na náměstí je místní muzeum a informační centrum.
Socha stojí na sloupu s jednostupňovým podstavcem a hranolovým soklem s erbem patně rodu Kokořovců z Kokořova na čelní straně. Sloup je válcový zakončený torzem původní hlavice..
Apolonie, Kateřiny či Barbory – vzhledem k absenci původních atributů a písemných zpráv je určení nejasné) z první třetiny 17. století dala postavit hraběnka Elisabetha Seydlic ze Schönfeldu, manželka majitele zdejšího panství Adama Jiřího Kokořovce z Kokořova. Jedná se o jednu z nejstarších dochovaných sochařských prací ve Žluticích. Původně stával u domu č. p. 272 v prodloužení Chýšské ulice při cestě k hostinci v Lomnici. Po roce 1945 nebyl udržován, přestože byl v roce 1964 vyhlášen kulturní památkou. Při výstavbě panelového sídliště na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století byl odstraněn z původního místa. Socha byla uložena v lapidáriu muzea a poškozený sloup dlouho ležel ve farní zahradě. Na počátku 21. století byl sloup renovován a postaven na novém místě nedaleko městského muzea..