© Pavel Zany Komárek 4. 8. 2012
Jednolodní barokní kostel s výrazně nižším a užším presbytářem, obráceným k východu. V ose západního průčelí hranolová věž původního kostela, ve spodní části z kvádříkového zdiva. Exteriér kostela je prostý, členěný jen omítkovými lisenami. Okna lodi i presbytáře s kruhovými záklenky. Protějškové portály v severní a jižní stěně lodi s kamenným ostěním s oušky. Věž ve spodních patrech s malými okénky, přístupná jen z kostela. Poslední patro s velkými polokruhovitě zaklenutými zvonovými okny, na severozápadním rohu dva ciferníky hodin. Báň cibulová, s plechovou krytinou. Vnitřek kostela zaklenut, zařízení převážně z doby stavby současného kostela, renesanční křtitelnice a obrazy evangelistů přeneseny z původní stavby. Okolo kostela bývalý hřbitov, zeď od náměstí prolomena barokní branou s obloukovým štítem a sochami sv. Barbory, Kateřiny, Jana Nepomuckého a Madony.
Původní kostel v Radonicích pocházel pravděpodobně z poloviny 13. století. Po husitských válkách sloužil nekatolíkům, a to až do roku 1622. Tehdy byl znovu katolicky vysvěcen. Radonice se nedlouho poté staly dokonce sídlem děkanství. Roku 1702 byl starý kostel s výjimkou věže stržen a nahrazen novým. Roku 1842 celé městečko postihl požár, který zasáhl i kostel. Od konce 17. století do roku 1945 byly Radonice obydleny téměř výhradně Němci. Po jejich odsunu došlo k postupné devastaci městečka i okolí. Jedním z důsledků byla i demolice barokní budovy děkanství, která stála východně od kostela. Ten sice poválečný úpadek přestál, jeho stav se ale značně zhoršil. Roku 2002 byla opravena jeho střecha a omítka západního průčelí (včetně věže) a závěru.
|
Přihlášení |
