
Radonice leží na východním úpatí Doupovských hor, přibližně 8 km od jižního břehu Nechranické přehrady. Jsou dosažitelné po silnicích III. třídy z Kadaně, Žatce či Podbořan. Veřejná doprava je zejména ve volných dnech velmi omezená: dva páry vlaků Doupovské dráhy z Kadaně, několik autobusových spojů. Přes městečko prochází modrá turistická značka Kadaň - Nepomyšl. Terén i komunikační síť jsou ideální pro cykloturistiku.
Kostel stojí v jihovýchodním koutě náměstí za domy na jeho obvodě.
Exteriér kostela je prostý, členěný jen omítkovými lisenami. Okna lodi i presbytáře s kruhovými záklenky. Protějškové portály v severní a jižní stěně lodi s kamenným ostěním s oušky. Věž ve spodních patrech s malými okénky, přístupná jen z kostela. Poslední patro s velkými polokruhovitě zaklenutými zvonovými okny, na severozápadním rohu dva ciferníky hodin. Báň cibulová, s plechovou krytinou. Vnitřek kostela zaklenut, zařízení převážně z doby stavby současného kostela, renesanční křtitelnice a obrazy evangelistů přeneseny z původní stavby. Okolo kostela bývalý hřbitov, zeď od náměstí prolomena barokní branou s obloukovým štítem a sochami sv. Barbory, Kateřiny, Jana Nepomuckého a Madony..
Radonice se nedlouho poté staly dokonce sídlem děkanství. Roku 1702 byl starý kostel s výjimkou věže stržen a nahrazen novým. Roku 1842 celé městečko postihl požár, který zasáhl i kostel. Od konce 17. století do roku 1945 byly Radonice obydleny téměř výhradně Němci. Po jejich odsunu došlo k postupné devastaci městečka i okolí. Jedním z důsledků byla i demolice barokní budovy děkanství, která stála východně od kostela. Ten sice poválečný úpadek přestál, jeho stav se ale značně zhoršil. Roku 2002 byla opravena jeho střecha a omítka západního průčelí (včetně věže) a závěru..