hrobka Kolowrat-Krakowských

Po stranách je osvětlena elipsovitými okny a na zadní straně jsou větrací otvory. Vstupní portál na západní straně má žulové ostění. Nad ním je nápisová deska ve znění: HROBKA KOLOWRATŮ KRAKOWSKÝCH. Je krytá osmiúhelnou taškovou střechou, v jejímž vrcholu je kovový válec s malou bání a na ní kříž. V horním podlaží je podlaha krytá kamennými dlaždicemi. Prostor je zaklenut melounovou klenbou. V čele je dřevěný oltář a po stranách čtyři dřevěné lavice. Stěny zdobí malby se jmény zde pochovaných šlechticů. Za vstupem se v podlaze nachází vstup do hrobky v nižším podlaží. Zakrývá ho betonová deska s vyrytým reliéfem. Krypta má stlačenou klenbu a její zdi jsou hrubě omítnuty. Posledními zde pochovanými členy hraběcího rodu Kolowratů jsou Jindřich Kolowrat-Krakowský (1897-1996), který po sametové revoluci restituoval jejich znárodněný majetek a jeho syn František Tomáš Kolowrat-Krakowský (1943-2004), který pokračoval v držení navrácených majetků a náhle zemřel v 61 letech..

Hřbitovní kaple byla vysvěcena 30. října 1758 světícím biskupem Emanuelem Arnoštem z Waldsteina. O její stavbu se zasloužil týnecký farář Vavřinec Vlasák a vystavěl jí zednický mistr Jan Korbel. V době josefínských reforem byla zrušena loretánská kaple u Týnce (dnešní osada Loreta) a před rokem 1790 bylo vnitřní vybavení včetně Černé madony přeneseno sem do kaple. Zůstalo zde až do 2. října 1831, kdy bylo přeneseno zpět do obnovené kaple v Loretě. Pozdější nejvyšší zemský sudí a nejvyšší hofmistr Českého království Vilém Albrecht I. Krakowský z Kolowrat (1600-1688) získal malé panství Týnec v roce 1624 od své první manželky Anny Evy Wiederspergové z Wiederspergu. Jako hluboce věřící katolík podporoval i kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož krypta sloužila jako pohřebiště. V 19. století byla krypta zaplněna a proto byla v roce 1839 kaple sv. Barbory upravena na hrobku Kolowratů (za Josefa Arnošta Emanuela Krakowského z Kolowrat) a byly tam přeneseny ostatky členů rodu z kostelní krypty. V letech 1994-1995 byla restaurována..

Počátky rodu sahají do konce 13. století a již od 14. století se rozdělili do řady větví. Z nich byly nejvýznamnější Krakovští, Libštejnští, Bezdružičtí a Novohradští z Kolowrat. Desítky mužů a žen z rodu Kolowratů se významně zapsaly do politických, vojenských, hospodářských a uměleckých dějin českých zemí a v nejednom případě i celé střední Evropy. Většina jejich sídel dodnes patří mezi oblíbené cíle výletů - např. zámek Rychnov nad Kněžnou, hrady Krakovec, Krašov a Libštejn, zámek ve Zruči nad Sázavou atd. Hraběcí rod v nynější době představují dvě rodové větve Kolowratů. 1. Jan Egon Kolowrat-Libštejnský: majitel zámků Rychnov nad Kněžnou, Černíkovice a loveckého zámku Černá Voda; rybníky a lesy v Orlických horách (asi 5000 ha);

2. JUDr. Dominika Kolowrat-Krakowská, vdova po Františku Tomášovi (zemř. 2004), správkyně dědictví jejich dětí syna Maxmiliána Alexandra a dcery Francescy: Kolowratský palác a další nemovitosti v Praze, zámek Diana a s ním lesní hospodářský komplex Kolowratovy lesy; celkově 7000 ha lesů, zemědělské půdy a rybníků na Tachovsku a Klatovsku..