
Bečov nad Teplou (dříve německy Petschau) leží jižně od Karlových Varů a je jako ves doložen již r. 1214. V r. 1387 byl povýšen na trhové městečko a r. 1482 na město. Od r. 1813 byl v majetku šlechtického rodu Beaufort-Spontin (jméno používal podle hradů v dnešní Belgii a Lucembursku), díky němuž se nyní proslavil jako místo, kde je vystaven relikviář sv. Maura. Městem prochází silnice I/20 spojující Plzeň s Karlovými Vary, do níž tu ústí silnice II/230 od Mariánských Lázní. Je tu dále nádraží na trati 149 z Karlových Varů do Mariánských Lázní, do ní se zde připojuje trať 161 z Rakovníka. Městem též prochází dálková, zeleně značená turistická trasa z Javorné u Bochova do obce Prameny.
Bečovská botanická zahrada se nachází na pravém břehu řeky Teplé, přístup do ní je z Tovární ulice přes střežený areál průmyslového podniku Elektro.
Otcem Marie Beaufortové byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, zakladatel slavného parku v Průhonicích. Původní název byl „Beaufortské alpinum a zahrada u Korunního rybníka“. Od 2. světové války však nebyla udržována a prakticky veškeré rostlinstvo zmizelo. V současné době je zahrada oživována díky práci dobrovolníků Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Berkut a v roce 2014 byla přijata do Unie botanických zahrad. Zahradu vybudoval zahradník Beaufortů pan Johann Koditek (někdy uváděno též Jan Kodýtek) v letech 1925-1937 na svahu nad pravým břehem řeky Teplé, který byl pro tyto účely zakoupen. Původní rozloha zahrady byla 19 ha. Při výstavbě parku byl využit místní horninový materiál jak pro vlastní alpinum, tak i pro další součásti zahrady. Byly vybudovány cesty a prvky drobné zahradní architektury jako vyhlídky, altány apod. V roce 1931 bylo v zahradě již 1005 druhů rostlin z 321 rostlinných rodů z různých světadílů. Na "alpské louce", která vznikla ve stejném roce, bylo umístěno dalších 300 druhů. Ve 30. letech 20. stol. byla zahrada již srovnávána se zahradou v Průhonicích, především pro rozsáhlou kolekci skalniček a trvalek, která byla tehdy vůbec největší v republice. U vstupu do zahrady, kde stál původně tzv Ertlův mlýn, byly vybudovány skleníky (v současné době tu je závod Elektro). V nich byly pěstovány jednotlivé druhy rostlin jak pro výsadbu do alpina, tak i pro prodej. Zahrada ovšem v té době nebyla veřejná, navštěvovat zahradu mohlo pouze několik osobních přátel majitele na zvláštní povolení. Po 2. světové válce převzal stát veškerý majetek Beaufortů, kteří byli vyhoštěni z republiky pro kolaboraci s nacisty. Zahrada přešla pod státní správu, což znamenalo její praktickou likvidaci. Vzácné rostliny byly ponechány svému osudu a byly volně přístupné, takže si je lidé z okolí rozebírali do svých zahrádek. Takto zahrada pustla 60 let. Jediná činnost, která probíhala na území zahrady, byl výkon myslivosti, rybník byl vypuštěný a zarostlý, přes lokalitu vedlo elektrické vedení a bylo vykáceno mnoho vzácných dřevin. I přes 60 let pustnutí se v zahradě zachovala řada cenných jehličnanů. Jsou zde také vzácné listnaté rostliny, např. zmarličník či korkovník amurský, tzv. korkovník pana Koditka, který byl z důvodu dalšího přežívání i po rozštěpení kmene na dvě části jmenován „Stromem hrdinou“ České republiky pro rok 2006. V současnosti se o znovuzrození botanické zahrady stará především Základní organizace ČSOP Berkut, které se podařilo v roce 2005 získat do vlastnictví s pomocí správy Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a Národního památkového ústavu v Plzni část území zahrady. Ve stejném roce proběhly první záchranné práce. Byl proveden dendrologický a floristický průzkum, došlo k vykácení náletových dřevin, bylo provedeno geodetické zaměření. Byl také vyčištěn středověký náhon a od roku 2008 jsou postupně obnovovány původní skalky. Muselo být provedeno oplocení pozemku v délce téměř 700 m, protože docházelo ke krádežím jak vybavení zahrady, tak i rostlin. Každoročně zde probíhá mezinárodní studentský workcamp. Financování obnovy je obtížně zajišťováno z různých projektů, z rozpočtu Karlovarského kraje, Nadace partnerství, Programu pro rozvoj venkova apod. Dne 5. února 2014 byla Bečovská botanická zahrada přijata za řádného člena Unie botanických zahrad České republiky. V soutěži Má vlast získala zahrada ocenění Nejkrásnější proměna roku 2013, zachránci dostali i několik dalších ocenění. Zůstává však jedinou botanickou zahradou v České republice, která je financována ze zdrojů neziskové organizace. Zahrada se původně skládala ze 4 částí, a to z krajinářského parku s Korunním rybníkem a kolekcí vzácných jehličnanů, vlastního alpina, lesního komplexu pro testování dřevin a zámeckého zahradnictví. Po roce 1945 se zahradnictví změnilo na výrobnu matrací a později na podnik Elektro. Záhony byly zastavěny dílnami. Zahrada je v současné době přístupná veřejnosti. Otevírací doba je sice stanovena, ale zpoplatněný vstup přes střežený areál podniku Elektro je prakticky umožněn 24 hodin denně. Byla zde také otevřena bioferrata - skalní stezka s variantou jak pro horolezce, tak i pro rekreační sportovce a děti. Do budoucna se počítá s tím, že bude vybudována lávka přes řeku Teplou a tím se zajistí přímý přístup do zahrady. Budovatel zahrady Johann Koditek, celým jménem Johann Ferdinand Koditek (24. 2. 1874 Kopki, Polsko - 19. 10. 1940 Zschadrass, Sasko), původním jménem Kodidek, pocházel z polského města Kopki, kde byl jeho otec panským zahradníkem. Do Bečova se přestěhoval někdy před rokem 1911. Byl zaměstnán jako vrchní zahradník a vypracoval detailní plány všech parků a okrasných zahrad v areálu hradu a zámku a také alpina. Po smrti byl převezen ze Saska zpět do Bečova, kde je pohřben..