Želetice

Želetice i s tvrzí se připomínají poprvé v roce 1351, kdy byly postoupeny Purkartovi z Mohelna. Tvrz byla součásti dvora a její majitelé se často střídali, přičemž sídelní funkci plnila střídavě s tvrzí v nedalekých Horních Dunajovicích. V roce 1755 Prosper Berchtold z Uherčic prodal Želetice Marii Elišce Walldorfové. Po její smrti převzal panství syn Ignác Walldorf, který přistoupil v roce 1770 k výstavbě honosnějšího sídla - zámku, a to uprostřed dvora. Byla to jednopatrová čtyřkřídlá budova, jejíž vstupní průčelí směřovalo k východu.

Za vlády Fridricha Chorynského v roce 1862 byl dvůr i zámek postižen velkou přírodní katastrofou - povodní, která způsobila zaplavení zámku až do výše prvního patra. Zámek byl z větší části zničen, a to včetně narušení jeho statiky. Velkou škodu utrpěl zničením vzácné knihovny. V roce 1863 získal velkostatek i s poškozeným zámkem rakouský šlechtic Karel Fridrich Kammel-Hardegger a jeho manželka Anna, dcera majitelky Hrušovan nad Jevišovkou, kde se oba převážně zdržovali. Z tohoto důvodu nechali starý zámek v Želeticích zbořit a východněji nechali postavit menší nový zámek.

Starý zámek ale úplně nezmizel. Jeho západní křídlo bylo přeměněno na chlévy. V originální podobě ale zůstala brána, která vedla z areálu zámku do parku s rybníkem na západní straně. Tato brána je tvořena dvěma sloupy, které spojuje umělecky tepaný kovový oblouk s erbem Walldorfů. Druhá brána umožňující vstup do parku od západu je na západním okraji parku. Od ní vede dlouhá alej k zámku.

Po roce 1945 celý areál patřil JZD, dnes je to zemědělské sdružení. V místě, kde stál vlastní zámek, je úložiště zemědělské techniky.