nádvorní, západní fronta nového zámku
© Jan P. Štěpánek 11/2006
Dolnolutyňský zámek je tvořen spojeným souborem tzv. nového a starého zámku, které společně tvoří dvoukřídlý areál na půdoryse písmene L. Starý zámek tvoří severní trakt areálu. Je to jednoduchá patrová budova na půdoryse obdélníka s nízkou sedlovou střechou. Vnější vzhled starého zámku je nenávratně poznamenán druhotnými utilitárními úpravami, o čemž svědčí především novodobá (leč zchátralá) okna. Na západ i na východ (zde jako spojnice s novým zámkem) navazují na delší osu starého zámku krátké přístavky. I ty jsou patrové, avšak nižší než vlastní starý zámek. Jejich patra prosvětlují pouze drobné otvory což může svědčit o jejich využití jako sýpky. Nový zámek tvoří východní křídlo areálu a se starým zámek je spojen krátkým krčkem s polopatrem. Vlastní budovu tvoří patrový objekt na půdoryse obdélníka ukončený mansardovou střechou. Nádvorní fasáda je v patře šestiosá, přízemí je prolomeno patrně druhotnými stavebními otvory. Jižní fasáda… číst dále
Pozdně renesanční zámek v Dolní Lutyni byl vystavěn na mírném návrší naproti římsko-katolickému kostelu někdy na přelomu 16. a 17. století. Za příslušníků rodu Taafe, kteří lutyňské panství vlastnili v letech 1700 až 1792, byl ke starému zámku přistavěn tzv. nový zámek v podobě menší barokní patrové budovy. Starý zámek byl upraven v hospodářskou a provozní budovu. Taafeové zámek v Lutyni využívali jako své letní sídlo. V roce 1792 přešla Dolní Lutyně i se zámkem prodejem do rukou hraběte Jana Larisch-Mönnicha. Ten však jako své sídlo užíval zámek ve Fryštátě (Karviné) a Ráji (Karviná). Dolnolutyňský zámek pozbyl na svém sídelním významu a jeho vnitřní prostory byly účelově upraveny pro sídlo správy dvora a obydlí úředníků. Po vzniku Československa se za pozemkové reformy stal vlastníkem dolnolutyňského statku dr. Jiří Hahn. Zestátněním po ukončení 2. světové války se zámek a přilehlý velký dvůr dostali do užívání… číst dále
|
Přihlášení |
