Pravděpodobně středověký mlýn majitelů zdejší tvrze zachytila poprvé mapa 1. voj. mapování 1764-1768. Poslední mlynář Alfred Wallisch. Po roce 1946 mlýn opuštěn a chátral. Na snímcích vojenského leteckého mapování z padesátých let jsou mlýnské budovy bez střech a brzo na to se proměnily v ruiny.
Mlýn stál v údolí Ratibořského potoka, přibližně tři čtvrtě kilometru od Polomu. Areál mlýna se skládal z největší provozní budovy na půdorysu písmene „L“, menší obytné budovy o dvou místnostech a další drobné, snad rovněž provozní, budovy blíže potoku. Všechny budovy byly z lomového kamene. Mlýn měl jedno kolo na vrchní vodu, s lednicí v severní části hlavní provozní budovy. Vodu Ratibořského potoka přiváděl cca 150 metrů dlouhý náhon od severu, na jeho severním okraji byla velká retenční nádrž. Nad mlýnicí se náhon rozšiřoval do menší nádrže vyzděné kamennými kvádry, odkud tekla voda žlabem na kolo v lednici. Všechny části mlýna se dochovaly v více či méně výrazných ruinách, ve kterých je původní dispozice mlýna rozeznatelná.
Milan Caha, 16.7. 2024
Vodní mlýn, nazývaný Polomský (Pohlemer Mühle), Horní (Obere Mühle), nebo též jako Baronův mlýn (Baron Mühle) je pravděpodobně již středověkého původu. Vystavěli ho (snad) držitelé zaniklé tvrze v Polomu a původně býval dřevěný. Poprvé ho zachytila mapa 1. vojenského josefského mapování 1764-1768. V polovině 19. století je zde uváděn mlynář Josef Hirsch. Někdy ve 2. polovině 19. století byl mlýn přestavěn na kamenný, nicméně ještě podle mapování z roku 1841 byla budova mlýnice dřevěná. Koncem 19. či začátkem 20. století mlýn získal rod Wallischů. Posledním uváděným mlynářem byl Alfred Wallisch. Po odsunu majitelů přestal mlýn kolem roku 1946 sloužit svému účelu, byl opuštěn a chátral. Již na snímcích vojenského leteckého mapování z padesátých let jsou mlýnské budovy vidět bez střech a brzo na to se proměnily v ruiny.
Milan Caha, 16.7. 2024