Kamberk

Tvrz, patřící k nejstarším tvrzím na území Podblanicka, plnila zřejmě správní a obrannou funkci pro celou oblast těžby zlata. V držení významného rodu pánů z Landštejna, který byl jednou z větví Vítkovců nesoucí ve znaku bílou růži na červeném štítě, bylo kamberské zboží zřejmě do roku 1379. Objevení bohatých ložisek zlata a jeho těžba přispívá velkým dílem k bohatství a rozkvětu Českého království v průběhu 13. a 14. století za vlády Přemysla Otakar II., Václava II. a Karla IV.. Ke Kamberku se váží nejstarší písemné zprávy o dolování a o významu zdejších dolů hovoří skutečnost, že osada záhy obdržela německé zřízení na způsob svobodných měst a její obyvatelé jsou nazýváni měšťany (cives). Na královské horní město povýšil Kamberk císař Karel IV. dne 28.XII.1356 a udělil mu pečeť. V letech 1369 - 1379 vlastní Kamberk společně s Litoldem z Landštejna významný důlní podnikatel měšťan Většího města Pražského Johlin Rotlev, který se v té době stává mincmistrem v Kutné Hoře. Od roku 1379 se Kamberk dostává do držení vladyků, kteří se nadále píší z Kamberka. Těžba zlata zde ustavá za husitských válek v 15. století, ale některé místní názvy s ní související se zachovaly dodnes (vrch Roudný, Hory, Na velkých dílech, V roudni). Vladykové Kamberští z Kamberka mající v erbu černou orlici na žlutém štítě vlastní Kamberk do začátku 16. století. Do oprav se mnoho nevynakládalo a tvrz postupně zpustla. V průběhu 16. století se na kamberské tvrzi vystřídaly vladycké rody Onšovských z Onšova, z Otradovic a z Lukavce. Tvrz byla opět uvedena do dobrého stavu za vladyků Onšovských z Onšova. Od erbu Viléma z Onšova se odvozuje znak městečka, zlaté kolo se šesti loukotěmi na červeném štítě. Anna z Malovic vdova po Adamu z Lukavce poskytovala na statku útulek Jednotě bratrské, za co byla roku 1604 napomenuta císařem Rudolfem II. Roku 1623 byla tvrz Jetřichu Adamovi z Lukavce pro účast na stavovském povstání zkonfiskována. Tvrz a statek jsou prodány jako konfiskát do rukou cizí šlechty. V druhé polovině 17. století má kamberský velkostatek více než padesát usedlostí. Roku 1700 jej kupují hrabata z Küenburgu a dostává se tak do trvalejší držby k panství Vožickému. Tvrz přestává být sídlem vrchnosti a do jejích oprav se mnoho nevynakládá. Noví majitelé budují v Kamberku ovčinec a v souvislosti s těžbou stříbra rudný mlýn s papírnou. V letech 1758 - 1786 pracuje v areálu tvrze tavírna stříbra a laboratoř ke zkoumání stříbrných rud. Ruda je dovážena z dolů v lokalitách Řemíčov, Řemíčovská Lhotka, Buková a Rašovice. Kamberk se tak znovu dostává do souvislosti s dolováním. Od roku 1785 je v Kamberku obnovena katolická duchovní správa, bývalá tvrz přestavěna a slouží jako obydlí lokalisty, později se stává farou. Roku 1869 farní stavení vyhořelo, patronátní úřad nebyl pro vystavění nové fary a stavení bylo roku 1871 opět obnoveno. Funkci fary plní tvrz až do jejího znárodnění, po kterém je v ní zřízen obecní byt a stavení postupně chátrá. Dílo zkázy završuje požár roku 1998. Zřejmě pro katastrofální stav objektu nemá církev o navrácený majetek zájem a budovu prodává. Roku 2001 je zahájena postupná rekonstrukce kamberské tvrze..

Ta je výjimkou mezi bílými paními na našich hradech, které jsou většinou považovány za hodná strašidla. Podle zkazek to byla za svého života nešťastně zamilovaná dcera hradního pána, která si nemohla vzít toho, koho milovala. Po své smrti se v závisti nad štěstím druhých rozhodla, že když jí byla láska odepřena, nedovolí ani nikomu jinému se mít lépe. Proto se na hrad nebo v jeho okolí nedoporučuje chodit milencům, pokud nechtějí ještě tu noc zemřít, nebo osamoceným zamilovaným lidem přijímat od bílé paní jakékoliv věci. Ty se totiž mohou stát příčinou společné smrti obou zamilovaných. (Ve sklepení kamberské tvrze byly skutečně objeveny dvě zavalené chodby, k setkání s bílou paní prozatím nedošlo.).