Kyšperk
© Daniela Endrštová, 4/2006
Značně rozsáhlý hrad byl tvořen trojdílnou dispozicí. Její první část stávala ve svahu při vstupní cestě, ústící do hranolové branské věže v západním boku protáhlého předhradí, dodnes obsahujícího zbytky několika hospodářských budov. Odtud bylo možné pokračovat k severu, kde se nad čelním příkopem na skále vypínalo hradní jádro, oddělené další, dnes zcela zaniklou hradební zdí. Jádro obsahovalo hranolovou obytnou věž, z níž se dodnes dochovaly zaklenuté suterénní prostory, a zřejmě další dvě palácová křídla – tvořilo tedy blokovou dispozici. Další mohutná obytná věž vznikla při přestavbě hradu na konci 14. století při východním okraji předhradí a její zbytek je v současnosti spolu s obvodovou hradbou předhradí nejzachovalejší částí hradu. Naopak zcela zaniklá a poněkud diskutabilní je předpokládaná okrouhlá věž, která snad stávala severně před hradem na skále jako ochrana přístupové cesty.
Hrad Kyšperk byl pravděpodobně založen z pověření krále Jana Lucemburského Otou z Bergova, který se připomíná jako držitel hradu roku 1319. Roku 1330 prodali páni z Bergova Kyšperk pražskému biskupovi Janu IV. z Dražic, za nějž zde byly provedeny první významnější stavební úpravy, archeologicky doložené. Až na konci 14. století za arcibiskupa Jana z Jenštejna, který se sem poté roku 1393 uchýlil do ústraní před hněvem krále Václava IV., došlo k velké přestavbě hradu, při níž vznikla východní velká obytná věž a dosud blíže nelokalizovaná kaple a bylo upraveno i jádro hradu. Písemné prameny uvádějí, že celkové náklady spojené s těmito pracemi dosáhly tehdy značné sumy 1500 kop českých grošů. Ve 20. letech 15. století se hrad stal šlechtickým majetkem a roku 1428 se jej neúspěšně pokusilo dobýt husitské vojko. O pět let později hrad dobyl pověstný husitský válečník Jakoubek z Vřesovic, který za husitských válek značně… číst dále
Každých sto let se na hradě objeví přízraky šesti zakletých kmetů, čekajících na své vysvobození. Při té příležitosti se také hrad zjeví ve své bývalé slávě a lesku. Každý stařec sedí v samostatné komnatě u krbu a v sedmém sále jsou dva staří hostitelé, jeden z nich v šarlatovém plášti a druhý v bílém rouchu s krvavou skvrnou na prsou. Kdo by je chtěl vysvobodit, musí jim jistým obřadným způsobem poděkovat za pohostinství. Dosud se tak nestalo, a tak se oba starci – hostitelé pokaždé změní v černé supy a vyletí oknem hradu do noci. Hrad se pak s rachotem změní opět v nynější ruiny.
|
Přihlášení |
