
Značně rozsáhlý hrad byl tvořen trojdílnou dispozicí. Její první část stávala ve svahu při vstupní cestě, ústící do hranolové branské věže v západním boku protáhlého předhradí, dodnes obsahujícího zbytky několika hospodářských budov. Odtud bylo možné pokračovat k severu, kde se nad čelním příkopem na skále vypínalo hradní jádro, oddělené další, dnes zcela zaniklou hradební zdí. Jádro obsahovalo hranolovou obytnou věž, z níž se dodnes dochovaly zaklenuté suterénní prostory, a zřejmě další dvě palácová křídla – tvořilo tedy blokovou dispozici. Další mohutná obytná věž vznikla při přestavbě hradu na konci 14. století při východním okraji předhradí a její zbytek je v současnosti spolu s obvodovou hradbou předhradí nejzachovalejší částí hradu. Naopak zcela zaniklá a poněkud diskutabilní je předpokládaná okrouhlá věž, která snad stávala severně před hradem na skále jako ochrana přístupové cesty.
Hrad Kyšperk byl pravděpodobně založen z pověření krále Jana Lucemburského Otou z Bergova, který se připomíná jako držitel hradu roku 1319. Roku 1330 prodali páni z Bergova Kyšperk pražskému biskupovi Janu IV. z Dražic, za nějž zde byly provedeny první významnější stavební úpravy, archeologicky doložené. Až na konci 14. století za arcibiskupa Jana z Jenštejna, který se sem poté roku 1393 uchýlil do ústraní před hněvem krále Václava IV., došlo k velké přestavbě hradu, při níž vznikla východní velká obytná věž a dosud blíže nelokalizovaná kaple a bylo upraveno i jádro hradu. Písemné prameny uvádějí, že celkové náklady spojené s těmito pracemi dosáhly tehdy značné sumy 1500 kop českých grošů. Ve 20. letech 15. století se hrad stal šlechtickým majetkem a roku 1428 se jej neúspěšně pokusilo dobýt husitské vojko. O pět let později hrad dobyl pověstný husitský válečník Jakoubek z Vřesovic, který za husitských válek značně… číst dále
Každých sto let se na hradě objeví přízraky šesti zakletých kmetů, čekajících na své vysvobození. Při té příležitosti se také hrad zjeví ve své bývalé slávě a lesku. Každý stařec sedí v samostatné komnatě u krbu a v sedmém sále jsou dva staří hostitelé, jeden z nich v šarlatovém plášti a druhý v bílém rouchu s krvavou skvrnou na prsou. Kdo by je chtěl vysvobodit, musí jim jistým obřadným způsobem poděkovat za pohostinství. Dosud se tak nestalo, a tak se oba starci – hostitelé pokaždé změní v černé supy a vyletí oknem hradu do noci. Hrad se pak s rachotem změní opět v nynější ruiny.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.