
Židovský hřbitov, respektive pietní místo vybudované ze stylizovaně situovaných zrekonstruovaných náhrobků zaniklého hřbitova hlučínských Židů. Ty byly vyzvednuty z potoka, kam je jako stavební materiál použili v době okupace nacisté.
Prostor s památníkem se nachází v severovýchodní části Hlučína, v místní části Rovniny, v sousedství hřbitova padlých sovětských vojáků ve 2. světové válce. Areál je volně přístupný.
Prudký nárůst komunity se projevil až ve 2. čtvrtině 19. století avšak s připojením Hlučínska k Československu po 1. světové válce opět téměř zanikla. Do roku 1790 směli Židé bydlet pouze na předměstích, až poté se některé rodiny zabydlely i ve městě. Někdy kolem roku 1800 již v Hlučíně existovala první židovská modlitebna. Klasicistní synagoga z let 1840–43 byla vystavěna před bývalou Opavskou bránou, vně města, ale již od 1. světové války byla nevyužívaná a v roce 1931 beze zbytku zbořena. Ještě starší než synagoga byl židovský hřbitov z roku 1814, který vznikl ve východní části vnějšího města, v části zvané Rovniny. Součástí hřbitova byla i obřadní síň z roku 1860. Hřbitov byl kompletně zničen nacisty v období 2. světové války. Velká část cenných náhrobních kamenů byla využita pro zpevnění břehů a dna místního potoka, část byla zničena nenávratně. V roce 1946 vzala za své i bývalá modlitebna, která musela ustoupit nově vznikajícímu čestnému pohřebišti sovětských vojáků. Na přelomu 20. a 21. století došlo zásluhou bývalých pamětníků k nálezu již zapomenutých bývalých židovských náhrobků ve zregulovaném potoce. Jejich torza byla vyzvednuta a na místě zaniklého hřbitova, v těsném sousedství hrobů vojáků Rudé armády, bylo vytvořeno ze zrekonstruovaných židovských náhrobků pietní místo upomínající na tuto etapu dějin.