kostel sv. Petra a Pavla

Jméno Kozolupy se objevuje poprvé r.1237 v predikátu vladyky Šuchty z Kozolup. Později získali Kozolupy, spolu se širokým okolím, páni z Gutštejna a po nich Švamberkové. Kostel sv. Petra a Pavla je zmiňován ve 14. století. V 16. až 17. století byl farním kostelem na cebivském panství. Kostel sloužil jako místo posledního odpočinku pro majitele panství. V 18. století do jeho farnosti patřilo 1087 věřících, a spadaly do ní obce Cebiv, Slavice, Víchov, Záchlumí, Strahov, Očín, Olbramov, Drahovice, Zádub a Lomy. Stavba byla jednolodní, s obdélnou plochostropou lodí o rozměrech cca 20 x 9 m, v průčelí byla hranolová věž. Oltář byl barokní, ze druhé poloviny 17. století. Kostel v roce 1947 vyhořel během požáru vsi, existuje podezření, že byl v rámci boje s církví úmyslně zapálen. Většina vybavení byla při požáru zničena – za své vzala například renesanční, legendami opředená kostelní lavice z roku 1605, zdobená dle pověsti švamberským (podle jiných zpráv gutštejnským) znakem. Jediným známým zachovaným kusem inventáře kostela je cínová deska, sejmutá z náhrobníku Ludmily Voršily Strojetické, rozené z Vrtby, uložená ve sbírce muzea ve Stříbře. V roce 1950 byly zbytky kostelních zdí zcela zbořeny a dnes po něm nezbylo ani památky.