Známá turistická útulna a hospoda U Veličků. Rodina Veličků v místech zvané Hutě, kde se původně těžila železná ruda pro frýdlantské železárny, hospodaří již od r. 1825. Místo stojí při turistické stezce na Lysou horu.
Kolorit masívu Lysé hory a vůbec frýdlantské části Beskyd dotváří malebná turistická útulna a hospůdka U Veličků. Rod Veličků, který dal místu své jméno, zde hospodaří nepřetržitě již od roku 1825. Původní zemědělská usedlost rodiny Veličků se začala stávat vyhledávaným turistickým cílem až s rozvojem beskydské turistiky na přelomu 19. a 20. stol. a převážně v období 1. republiky, kdy zažívala turistika velký rozmach. Místo je dnes už fakticky neodmyslitelnou zastávkou při cestě na Lysou horu, či dokonce samostatným cílem turistů, kteří zde vždy najdou milé domácí prostředí a jen neradi se z hospůdkou U Veličků loučí. Turistickou útulnu a hospůdku U Veličků tvoří stylová beskydská dřevěnice, kolem níž se nachází ještě několik podobných dřevěných domečků. Z této takřka osady obklopené loukami, je nádherný výhled na jeden z protějších hřebenů Lysé hory Kykulku (996 m), tajemstvím a mýty opředený vrch Hradová (717 m) nad Malenovicemi, či do údolí horního toku potoka Satina. Kolem „Veličků“ vede žlutá turistická značka z Malenovic na Lysou horu. Od 90. let 20. století se Veličkům snaží konkurovat na druhé straně hřebene tzv. Hospoda U Zbuja. Tradice je však tradice a kvalitou obsluhy, slušným vystupováním ani příjemným prostředím však nelze ani z daleka Veličkům konkurovat. Tradičně na 1.máje (1. května) se okolí Veličků stává místem pořádání sletů čarodějnic. „A jak se u nas v Beskydach řika: Nebyl na Lyse ten, kdo se nestavil u Veličku“
Jan P. Štěpánek, 23.3. 2006
Místu, kde se hospůdka U Veličků nachází se odedávna říká Hutě. Toto pojmenování je na paměť skutečnosti, že se v těchto místech, kolem potoka Satina, těžila pro frýdlantské hutě (Frýdlantské železárny) kvalitní beskydská železnou ruda. Dodnes lze v okolí nalézt terénní pozůstatky po těžbě železné rudy (jámy, výsypy,...). Po skončení těžby rudy se však i nadále pokračovalo s těžbou dřeva, které se po potoce Satina splavovalo až do Frýdlantu. Tam bylo dříví v místech, kterým se dodnes říká Uhliska, páleno v milířích a vypálené dřevěný uhlí použito ve frýdlantských vysokých pecích. Dříví se po potoce Satina splavovalo až do roku 1880.
Jan P. Štěpánek, 23.3. 2006
